Tom of Finland (2017)

Film na mě působil hodně chladně a odtažitě. Přispívalo k tomu i plynulé řazení scén z dalších a dalších let - zatímco v jiných filmech divák zjistí podle popisku, hudby nebo kontextu, že se děj posunul o pár let dál, tady jsem se řídil vlastně jen vizáží hlavního hrdiny. Určitě ale stojí za zhlédnutí.

Životopisný film o nadanom kresličovi Taukovi Laaksonenovi nie je  pre každého. Hoci jeho príbeh má niečo z Filadelfie či Enigmy pretože AIDS, marginalizovania a šikanovanie homosexuálov je jednoducho jeho súčasťou. No na rozdiel od nich nie je homosexualita okrajovou epizódou ani nezobrazuje tú prijateľnejšiu povrchovú stránku homosexuality. Ide tvrdo do hĺbky a ukazuje hulibrkov či riťomilcov v celej ich pestrosti, frivolnosti a prelietavosti. Produkcia je dobrá ale filmu chýba napätie Enigmy a uhladenosť Filadelfie. Bude to však hlavne tým, že nič z toho životný príbeh Toma z Fínska neobsahuje. Väčšina tém a problémov je jednoducho bežnému heterosexuálovi proti srsti. Herci sú výborní ale bez príťažlivého príbehu veľa nezmôžu. 65%

Životopisná pocta tvůrci světově proslulého kresleného gay porna, což samo o sobě je jistě dost kontroverzní a pro mnohé i neskousnutelné téma. V tom je ale snad jeho největší přínos, že se  nebojí  podobné téma otevřít, i když dnes už to v západní společnosti vlastně ani žádné tabu není. Na snímku se mi líbí, že místo laciné senzacechtivosti ukazuje postupnou a bolestivou emancipaci gayů na západě v době po druhé světové válce až někdy do 70. - 80. let (u nás se odehrála spíš až v 90. letech). Kdo nemusel nikdy svou sexuální orientaci skrývat, může snad po shlédnutí tohoto filmu leccos i lépe pochopit. Toma bych sice bůhvíjakým umělcem nenazýval, tvořil v podstatě homoerotický komiksový kýč, ale i podobná tvorba má samozřejmě v určitých vrstvách své místo. O tom ale film není, alespoň ne v první řadě. Osobnost Toma of Finland možná glorifikuje až přehnaně nekriticky, přesto mnoha sugestivními dramatickými momenty dává nahlédnout, čím si museli dříve narození gayové projít, což ti dnešní si už naštěstí možná ani nedokážou představit. I když homofobie ze světa samozřejmě nezmizela, jen  se v civilizovaných zemích  ve veřejném prostoru chtě nechtě různě maskuje, zatímco dříve to museli dělat naopak sami gayové.

Životopisné dramaTom of Finlandje krásnou filmovou poctou muži, který se odmítl přizpůsobit většinové společnosti, nikdy se nevzdal svých tužeb a stal se výtvarným umělcem, jenž svými smyslnými kresbami významně obohatil gay komunitu. Touko Laaksonen se věnoval tématům, jimiž šokoval a pomohl otevřít společenské otázky, které byly do té doby tabu. Moc se mi líbila vizuální stránka celého snímku. (75%)

Finsko je jedna z mnoha zemí o jejichž vývoji, a je teď zcela jedno, kterou historický úsek dějin zvolíme, se toho moc neví. I proto mě tento film zajímal. To, že se po válce ocitli gayové a lesby na okraji společnosti není zase tak nic divného, nebyla to zdaleka jediná země, kde se něco podobného dělo a jak je vidno, na režimu v tomto případě tak moc nezáleží. Touka Laaksonena jsem neznal a v životě jsem o něm neslyšel. A upřímně se tomu asi nedivím. Jeho kresby vycházely z jednoho explicitního a perverzního tématu. Krom slušné hudby jsem toho ale nenašel moc důvodů se na film dívat, pokud zrovna nepatříte k nějaké menšině a i tak si nejsem jistý, zda ještě někoho bude tento člověk zajímat. Filmaři totiž volí velmi složitý způsob vyprávění, kdy se hlavní hrdina pohybuje po USA a následuje střih a jsme v Německu. To se ale jen tak nedozvíte, to je třeba chápat samostatně z kontextu situace po několika minutách. A střih a jsme zase v USA. A tak bychom mohli pokračovat. Dále je těžké hledat cokoli zajímavého na lidech, jejichž jedinými zájmy je sexuální svoboda, ale jinak vlastně pochlastávají a ošu.ávají vše, co jim stojí v cestě. Sexuální svoboda sebou totiž přináší i zodpovědnost k druhému, což se projeví později, kdy se mezi gayi šíří AIDS. Jenže už je pozdě, aby jim to došlo.