Mrzout (2014)

Do tohoto filmu se mi vůbec nechtělo, ale vsadila jsem na oblíbený severský styl, který mám čím dál raději, i v literatuře. A nakonec jsem nadšená. Těžko popsat, co mě vzalo nejvíc za srdce, jestli překrásná hudba mezi jednotlivými scénami (jindy to úplně nesnáším, ale tady jako by dokreslovala základní myšlenku filmu), nebo ten severský drsný humor... Scénka s kácením stromu mě dokonce přiměla po velmi dlouhé době se u filmu nahlas smát, a to upřímně a s obdivem... Vřele doporučuji.

Celkom dobrý film nie len o medzigeneračných ale aj partnerských a všeobecne medziľudských vzťahoch. Hlavný hrdina je starý pán, ktorý sa zo svojho domáceho prostredia dostáva ku svojmu synovi a všetko je pre neho nové. Snaží sa aplikovať v tomto novom prostredí svoje rokmi nadobudnuté skúsenosti. a to nie len praktické ale aj sociálne. Žiaľ zlyháva na všetkých frontoch, čo by mohlo byť celkom slušným základom pre dobrú komédiu, ale tvorcovia ukazujú skôr tragickosť jeho počínania, ako človeka, ktorý sa nedokáže adaptovať. Ukazujú však aj to, že napriek rozdielom aj ten starý, aj nový svet má svoj význam kvôli vzťahom a láske medzi ľuďmi. Herci stvárňujú svoje postavy veľmi dobre a aj produkcia je kvalitná. Spočiatku je síce striedma v emóciách, no ku koncu skutočne veľmi dobre pracuje na emocionálnej atmosfére. 70%

Film je 90 minút frflania, ale výborného, všetko akoby som už niekde od niekoho vo svojom okolí počul. Alebo aj od seba samého? Snáď ešte všetko dobré nemám za sebou v minulosti, ako mrzout vo filme, kde jediné pekné scény sú snové spomienky na minulosť s jeho ženou. Prítomnosť je nanič a škoda, že v nej film často prechádza do absurdnej komédie, kde sa hádajú karikatúry postáv až do nepríčetnosti. To stálo film štvrtú hviezdu, pričom viem, že fínske filmy sú o dosť iné oproti európskym, ale aj tak ma to zarazilo. ––––Strašně mě štve, když se časy mění. –––– První je vždy nejlepší. Dům, auto, žena.

Jestli je to komedie, tak ve Finsku maj asi lidi hodně jinej smysl pro humor než já. Já jsem ten humor asi nepochopil, protože mi připadalo, že k zasmání tam toho je fakt málo. Jinak tyhle věčně nasraný a věčně nespokojený důchodce, který nostalgicky vzpomínaj na časy, kdy svět byl podle nich ještě v pořádku, člověk v reálnym životě opravdu potkávat nechce, ale ve filmu to mohlo přinést určitou zábavu. Jenže ono to funguje tak možná prvních 30 minut. Pak se najednou ten věčně nasranej dědek v tom moderním světě trochu zorientuje a ostatním začne vysvětlovat, jak se má dělat obchod, snaží se pomáhat bezdomovci, atd... Postupně z toho vyleze rodinný drama a pomalu se to doplácá k nicneříkajícímu konci.

Zřejmě nemám smysl pro (finský) humor. A happyend, který přišel jako blesk z čistého nebe, taky moc neberu; dědek celou dobu neskutečně prudí jak syna, tak snachu (kterážto zuří už jen, když jí říká "snacho") a způsobuje jim docela obstojné hysteráky, ovšem když tvůrcům začnou "tikat hodiny", když se to prostě "chýlí", všichni jako na povel zjihnou a toho starého záškvaru objímají a ňuňají se s ním, jako by ho najednou milovali nebo co... jenom on je z toho úplně perplex (což bylo asi to jediné, co mě na této "komedii" nakonec pobavilo).