Three Tales (2002)

Rozhodně zajímavé, leč po nějaké době, pro mě neposlouchatelné. Ta nekonečná hudební smyčka. Vizuál tak problémový, nebyl. Ale kvůli jisté osobě, jsem to dal až do konce, kdysi dávno. Škoda, ale i když mi experimentální music nijak nevadí, tohle konkrétní dílo, není pro mě. Všimněte si toho rozdílu...já tu netvrdím, že je to sračka apod. (když mi to nesedlo) ale jasné píši...pro mě, dle mého etc. Aby bylo jasno.(07.06.2020)

Tuhle skladbu (a vůbec - i skladatele jako takového) jsem poznala v r. 2005 díky prof. Miloši Štědroňovi na jedné jeho veřejné přednášce v brněnském "Malém divadle hudby", kde nám toto dílo představil, uvedl, a následně rovnou promítl. ;-) A byla to láska na první pohled i poslech (mluvím o Reichovi, do MŠ jsem byla tou dobou zamilovaná už dávno :-))). Pro mne absolutní audio-vizuální orgastické orgie, které překonal pak už jen živý koncert Philippa Glasse o osm let později, do té doby jsem nic podobného nezažila. Ovšem zážitek zůstává stále. Sice "na mne" tenkrát cca měsíc poté čekalo něco podobného s jiným Reichovým veledílem, asice The Cave, rovněž úžasně představeno úžasným prof. Štědroněm, avšak zážitek z Three Tales už to nepřekonalo. Jo, poprvé to bývá pouze jednou... ;-) I když zase musím přiznat, že spoustu skladeb si naopak začnu pořádně užívat až na x-tý poslech. Někdy je holt třeba se na sebe více naladit. ;-)(07.06.2020)

NE|Film, ktorý spôsobil zásadný zlom v mojom rozmýšľaní o filme. "Dokumentárna video-opera." Hm. "Čo to je?!" Niekoľko hodín som bezcieľne blúdil ulicami, nevedel somtovytriasť z hlavy. "Toto že je film?" Bolo to iné, nesmierne iné, pohlcujúce, fascinujúce, veľkolepé, presahujúce. Jeden príbeh = jedna myšlienka. Repetícia. Multitextualita. Hudba. Hlas. Obraz. Text! Po Three Tales už nič nebolo také isté.(11.04.2012)