The Wind (2018)

UWindmám jeden zásadný problém, ktorý je zásluhou iba toho, akú má snímok úroveň kvality (resp. zručnostiréžie), a to ten, že absolútne netuším (a rovnako ani osoba, ktorá to so mnou pozerala), o čom bol alebo čo chce povedať, a to aj napriek tomu, že som sa pomerne snažil dávať pozor. Extrémne ma to nebavilo, je to strašne uvlečené a prakticky bez príbehu, čo je ďalšou podstatou pre nepísané pravidlo – nedávať na obal.

Slowburn psychologický horror. Je to škoda, že vše nezapadlo, jak možná mělo, protože tady je spousta kvality. Vizuál perfektní, krásné široké záběry na přírodu, krásně grounded interiéry. Audio povedeně creepy, lehký vítr, v chatce hezký 3d zvuk, hudba minimalistická padnoucí k filmu. Zahráno dobře, příběh je na žánr ok, navíc efektně vyprávěn částečně nelineárně. Tohle všechno zní jako dokonalý recept, nicméně klíčové scény posouvající narativ dopředu jsou hrozně šablonovité a i průměrně natočené. OBLÍBENÉ SCÉNY: 22. minuta ten střih na bouři byl godlike.

Být žena, a ještě k tomu fanoušek tohoto typu hororu, asi začnu radostí menstruovat. Jsem však pouhopouhý mrzký muž, který do nitra ženské duše nevidí, ani když je normální, natož pokud utrpí nějaké trauma, s kterým se musí v krutém mužském světě bez špetky empatie a pomocné ruky jiné ženy poprat. A o tom je tento film. I když mě to moc nebavilo, uznávám uměleckou hodnotu a přínos do kinematografie.

„Samotou mozek trouchniví, obavy z temnoty oživí.“ Liduprázdná prérie a v ní chudá farma. Kam oko dohlédne jen pustina, prach a vítr, k nejbližší osadě je to na koni několik dní. Cestu lemují hroby nešťastníků, samotou a nudou na troud uschlých hororových fanoušků. Jo jo, mít Bibli čiDemonsof the prairie, mohli si při filmu aspoň číst, aby zabili čas. DÉMONICKÉ OKÉNKO:[][]Co skrz něj vidíme?ϢDvě barabizny na spadnutí s věčným průvanem, v komíně cos kvílí (ale Faustka to prý není) a venku ve tmě něco skučí. Kdepak vítr, pojídač duší je to, jiskrami z ohniště žhnoucí!ϢKromě něho tu straší i nad krbem visící kapitální parohy,divnátruhlatěhotná tajemstvím a dvě šibnuté manželky usychající nudou, které střídavě tlučou špačky nebo sebe navzájem, při hře „Uhodni jméno.“ϢVenku se motá zázračně obživlá koza, k tomu dvě zrakvená miminka a reverend „šířící slovo Boží“, zejména v noci a s ďábelským funěním.[][]Půl hlavy ustřelené, břicho rozpárané, střep do krku zapíchnutý, atmosféra samoty, beznaděje a deprese jak řemen... a ta moje hororačka se ofrňuje a na konci se zeptá: „A to je celý?“ Teda, já mít doma pušku...

Na film jsem narazil v komentáři kolegu ricci. s v sousvislosti s filmem The Curse of Audrey Earnshaw(2020). A tak jsem nějak počítal, že The Wind bude něco podobnýho jako The Curse of Audrey Earnshaw. Tohle bylo ale ouplně z jinýho soudku. A přiznávám, že tenhle film mi zrovna nebyl moc po chuti. A už teď mi je jasný, že tenhle mix psychologickýho dramatu a hororu o dvou staveních a dvou mladých párech který sužuje na divokým západě zlo mi v paměti dlouho nezůstane.