The Two Faces of Dr. Jekyll (1960)

Dlouho jsem se rozhodoval, vzhledem k mému panictví s němými filmy, kterou adaptaci Stevensonovy knihy si mám pustit a výsledek byl bohužel pod má očekávání, že uvažuji o shlédnutí původní možnosti. Příběh je sám o sobě zajímavý, ale celý film nedokáže v podstatě zaujmout a je to typicky hammerovská záležitost, která z Dr. Jekylla dělá film, který není špatný, ale o žádné vysoké hodnotě se hovořit rozhodně jedná. Možná je to neúmyslně způsobeno i tím, že Leeho charisma (alespoň pro mne) naprosto zastínilo titulního protagonistu, ale převážně si myslím, že jisté myšlenky mohly být prozkoumány trochu více, než jako v prostém starém hororu.

Reziser Terence Fisher /Pes Baskervilský, Dracula 1958/ natocil vyborny film. Ide o Hammer films, ktore tocili latky a tematiku ako "Frankenstein", tentokrat ale padla volba na DR. Jekyll and Mr. Hyde. A ide o vysoko nadpriemerny horor, v ktorom exceluju nielen Christopher Lee, ale aj slusny Oliver Reed a Denis Shaw. Film ma nadpriemerne kuklisy, akurat skoda, ze je tu minimum exterierov a vela sa keca + zobrazenie nocneho zivota v panskych kluboch : 80 %

Klasická literární předloha lákala a stále láká ke zfilmování. Od Fishera jsem očekával temný hammerovský horor...tak nic. Místo hororu zde máme mysteriozní drama, kdy z usedlého a samotářského Jekylla se po užití jeho preparátu stává seběvědomý arogantní děvkař Hyde...a já se těšil na děsivou proměnu (děla se mimo obraz), šílenou kreaturu (no, Hyde opravdu děsivý nebyl) a kruté vraždění (hm, dochází k němu až v závěru a nic strašlivého na něm není). Ze všeho nejvíce mne mrzí, že chybí hrůzu nahánějícíc atmosféra, gothické atributy a strašení vůbec. A konec konců i ten kankán byl pěkně krotký...v Paříži by toho tanečnice na sobě moc neměly, i když ve skutečném Soho asi také ne. Vcelku průměrný snímek na jedno podívání...

"Dvě tváře doktora Jekylla" jsou mistrovským kouskem ve filmové tvorbě a zářezu "béčkových" filmů studia Hammer. Nestačil jsem se divit, že z toho mála se ještě dá něco vykouzlit. A ono se to povedlo a funguje to velmi důstojně. Moje srdíčko zaplesalo blahem a to nejen za herecké velikány šedesátých let, ale i schopné režie a vůbec celého díla! 90%

Studio Hammer se po Draculovi, Frankensteinovi a Mumii vrhlo na další klasickou látku, ale tentokrát to nedopadlo podle mých představ. Fisher tu sice má ku pomoci Christophera Lee, ale spíše se soustředí na nekonečné dialogy, noční život v klubech pro pány, a až teprve na vztah dvou odlišných charakterů v jedné osobě. Absence krve a jakýchkoliv exteriérů má zase za následek nulovou atmosféru. Ač nerad, ale Dvě tváře dr. Jekylla musím hodnotit jako podprůměr.