Stolen Face (1952)

Další bizarní sonda do logiky patriarchátu 50.let. Dále spoiler. Diváctvu jsou naservírovány dva typy žen: dobrá (poslouchá dobráka doktora/nápadníka, její pasivitu a "rozumnost" ukazuje i měkký, tichý hlas) a špatná (neposlouchá doktora, pokládá nepohodlné otázky a není ochotná ze sebe udělat loutku, navíc se za sebe nebojí postavit a zvýšit hlas). Dobrá že doktora odmítne, protože už je zasnoubená. Tak se doktor - plastický chirurg- - rozhodne, že si prostě vyrobí druhou takovou ženu se stejným obličejem. Tedy pardon, on "pomůže" mladé ženě, která akorát opouští vězení, má jizvy na obličeji a je pro něj díky zranitelnému postavení ideální obětí (opět chyba: ideální adeptkou pro záchranu): přeoperuje jí obličej tak, aby vypadala jako první "dobrá" žena. Ani mi nevadí nepravděpodobnost zápletky, že dokáže plastikou vytvořit dvojnici - lze to brát jako sci-fi, co by se dělo, kdy by něco podobného bylo technicky možné. Dobrák doktor o tom ani jedné ženě neřekne (proč se samozřejmě obtěžovat s nějakým konsentem, když on si přece zaslouží ženu, jakou chce a ještě jí přece "zachrání"). Ženu s novým obličejem dle doktorova vkusu tentýž muž požádá o ruku. Po svatbě se ale ukáže, že to s ní nebude jednoduché, protože nechce být jenom panenka na oblékání a vystavování, ale má svojí hlavu a sebeúctu. S tím se samozřejmě doktor nehodlá smířit. Totální bizarnost nastává, když se ona první dobrá žena (sloužící jako předloha pro obličej) dozví, že doktor přeoperoval jinou ženu tak, aby vypadala jako ona a vzal si ji, stále o něj má zájem a řeší se jen to, jak pohodlně ukončit manželství. Špatná žena s vlastní hlavou, která všechny jen obtěžuje, na závěr příhodně vypadne z vlaku, aby dvojice dobrák doktor a dobrá submisivní žena mohli za slavnostní melodie označující happy end odcházet za ruku vstříc novým zítřkům patriarchálního soužití, ve kterém je určitě nikdy nedožene taková drobnost, že muže doktora se nikdy ale opravdu nikdy nezpochybňuje.
Pokud by tam byl jediný malinký náznak zproblematizování doktorova chování, nemuselo by to být vůbec špatné. Ucházející atmosféra, herecké výkony i nápad. Jen ta pachuť, že celý film vyznívá tak, že mám snad mít pro doktorovo predátorské počínání pochopení a že mám fandit hlavní dvojici, jako by se jednalo o romantický film, mi nedává jinou možnost než hodnocení odpad.

Noirový príbeh žiaľ bez noirového vizuálu (high-key nasvietenie tvárí mi tu vyslovene nesedelo). Dej je skratkovitý a pokojne mohol mať o 10 minút viac a venovať sa posadnutosti hl. hrdinu zmeniť (prevychovať) pacientku, neskôr svoju manželku - notorickú kriminálničku, ktorej preoperoval tvár po vzore ženy, s ktorou nemôže byť. Malo to rozhodne väčší potenciál, vrátane rozuzlenia. 3,5*(18.03.2020)

Plastický chirurg se zamiluje do pianistky. Poté, co dostane košem (dáma se má vdávat), operuje ve vězení zlodějku se znetvořeným obličejem a rozhodne se, že jí obličej opraví tak, aby vypadala stejně jako jeho láska a potom se s ní ožení v naději, že se žena bude chovat přesně tak, jak očekává. __ Takto slabé hodnocení si tento film Terence Fishera rozhodně nezaslouží.(01.01.2017)

Doktor chirurgie potká klavírní virtuosku, která se chystá na koncertní turné po Evropě. Zamilují se do sebe, ovšem slečna klavíristka již jednoho nápadníka má a tak nakonec doktora odmítne. Ten, zpět v práci a stále těžce zamilován, slíbil jisté chronické kriminálnici trochu spravit zjizvený obličej a jaký nový obličej jí ukutí je nasnadě. Námět v sobě určitý potenciál skrývá, ale to zpracování představuje vrchol nudy. Romantický film s jasným průběhem, průměrnými hereckými výkony a ve finále docela zmršeným námětem.(24.07.2008)

Videl som toho uz na mraky, no este niky film o tom, ze ako chirurgovi /ci kto to bol/dala jeho laska kosom, rozhodol sa operovat uplne cudziu slecnu a  vytvorit si umelo jej tvar na sposob tej, ktora mudala kosom. Noiry su vacsinou o vysetrovani zlocinu, ne o tomto   60 %(30.01.2024)