Fantom opery (1962)

Jediná slabá stránka tohoto filmu jsou operní árie, které běžného diváka nemohou zaujmout. Stejně přehnaný a nezajímavý byl i soundtrack. Film mě začal bavit až, když Henry objevil fantoma. Líbil se mi fantomův příběh a chtěla bych vědět na kolik je podobný knižní předloze rozhodně je to zajímavější než když se jenom zamiluje do Christiny.

Hammer vo svojej kryštalicky čistej podobe a v dobe, keď ešte desil publikum skôr svojou pochmúrnosťou, ako krvou a nahotou. Je to obrovské zlepšenie oproti čudesnej verzii z roku 1943 a je to práve tým spomínaným prístupom. Herbert Lom síce nieje nejako charizmatický, ale jeho držka ( škoda, že ukázaná len na pár sekúnd ) patrí medzi tie najhrôzostrašnejšie zo všetkých filmových spracovaní.

Místo pařížské opery tu máme Londýn, z původního díla se ztratil smysl a adaptace se spíš jen volně inspiruje, než aby opravdu adaptovala předlohu. Ta inspirace pak vyústila ve film plný lapsů a klišé, kde i jinde dobrý Lom nějak ztrácí lesk.
Postavy příběhu, archetypální zloun, hodňous, nepochopená zrůda a krásná trpitelka jsou předvídatelné, nezajímavé a ploché.
Dalo se na to koukat, ale podruhé určitě vidět nemusím.

Parádní klasika od studia Hammer, která ukazuje, že "Fantom opery" se většinou nedá moc zkazit. Ta hudba k němu dokonale sedí, stejně jako gotické pojetí, pro které se tvůrci rozhodli i v tomto případě. Není to tak velikášské, jak tomu sluší, ale i tak jsou hudební sekvence ve skvělé rovnováze s těmi napínavými a hororovými.

Tohle bylo mé třetí setkání filmové zpracování románu Gastona Lerouxe, které jsem měl možnost vidět a „bohužel“ musím říct, že klasika z roku 1925 je stále nejlepší. Byl jsem hodně zvědavý, jak se s tím popasuje zřejmě nejvytíženější režisér studia Hammer Terence Fisher. Přestože to nedopadlo vyloženě špatně, přece jenom očekávání bylo mnohem větší. Netradiční způsob zpracování známého příběhu byl na jednu stranu velmi zajímavým tahem, nicméně si myslím, že na druhou stranu ona „jalovost“ tomu ublížila asi nejvíc. Tedy hlavně z pohledu milovníka hororového žánru. Přece jenom dávám přednost ponuřejší atmosféře.

Tím však rozhodně nechci říci, že by zdejší atmosféra byla vyloženě špatná. Byla prostě jiná, než jsem byl zvyklý u předešlých Fantomů. Dramatických scén tu bylo k vidění docela dost, dokonce dojde i k několika úmrtím, ale přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že ze scénáře cítím jistou naivitu. Zvláště co se minulosti samotného Fantoma týká, požáru tiskárny a následného úkrytu ve stokách. Přestože mě studio Hammer vždy uchvátilo svými nádhernými kulisami, kostýmy (tady tomu nebylo jinak), tak Fantomům úkryt byl tentokrát trochu odfláknutý. Tedy ve srovnání s jinými filmy. Abych ovšem jen nehanil je tu i celá řady pozitivních prvků, které určitě stojí za pochvalu. (herci,hudba)60%