The Frame (2014)

Tak mě toho najednou napadlo hodně k napsání, no a tímhle jsem to ještě prodloužil, super. Tak to zkrátím. Za oknem bylo kalné prosincové dopoledne a já seděl pohodlně ve vyhřáté místnosti. V takovém příjemném rozpoložení jsem si to pustil. Pěkný mysteriózní thriler, který vás během sledování průběžně příjemně odměňuje za zvýšenou pozornost.

5/10. Challenge číslo 11-/Round 6-KRIMI-Hráč číslo 4-Peca.Zajímavý, zvláštní, originální malý film, který má svou autorskou vizi, ale úplně mě nepohltil a příliš nebavil.   Na filmu cením hlavně nápad, dvě postavy, které se navzájem sledují skrz televizní obrazovku a snaží se pochopit, proč jsou propojené. Je to netradiční koncept, který má v sobě něco osudového i existenciálního. Zaujalo mě i několik WTF momentů, které film hezky okoření a hudba je opravdu povedená, emotivní, atmosférická a úderná.   Jenže právě těch slabších scén je tu podle mě víc, než by bylo zdrávo. Je cítit, že jde o nízkorozpočťák, nejen vizuálem, ale i tempem a výpravou. V některých pasážích se toho děje opravdu málo a celé to působí až příliš nataženě. Nápad je fajn, ale jeho potenciál se podle mě dal využít líp.   Závěr na mě působil trochu jako haluz, neměl jsem úplně pocit, že bych všechno správně pochopil, ale možná to ani nebylo cílem. Je to zkrátka ten typ filmu ve stylu "mystery mindfuck", který cílí na specifické publikum, co rádo rozplétá záhady, symboliku a otevřené konce. Já osobně tomu žánru nikdy moc nepropadl, takže ve mně film spíš prošuměl.   Celkově zajímavý pokus, rozhodně jiný než většina mainstreamu, ale emoce ani napětí to ve mně moc nevyvolalo. Oceňuju vizi a odvahu, ale zábava to pro mě bohužel nebyla.

SPOILERY Pravda, že pozadí za tím vším mohl Winans víc dotáhnout a hlavně měl zkrátit stopáž, protože ji uměle natahuje na dvě hodiny přehnaně dlouhými scénami ze životů ústředních postav. Nějaká velká myšlenka z toho taky nevypadne, spíš to jen nastolí otázky typu "co když...", o kterých se dá diskutovat i dlouhé hodiny, ale pokaždé se dospěje k tomu, že jak to přesně je se nám nikdy nepodaří zjistit a tak je vlastně úplně jedno, jestli to tak je nebo není. Jenže jedna z těch zde nastolených otázek je taková, nad kterou se občas dost zamýšlím i já a ačkoli je pro reálný život nepodstatná, stejně by se na ní dala napsat dost zajímavá a rozsáhlá úvaha - Co se stane se seriálovým postavami, když jejich seriál skončí? Skončí tím pádem celý jejich svět, nebo pak nějak volně žijí dál? The Frame je vlastně jenom taková hříčka, která tenhle nápad umí těžit celkem solidně a promyšleně a kdyby neměla tak přehnanou stopáž, byl by z toho naprosto úžasný film s nezapomenutelně silnou atmosférou. Ta je zde ale bohužel rozmělňována záměrnými patetickými scénami z obou seriálových světů, které i přes záměrné poukázání na klišé nejobyčejnějších televizních seriálů pořád působí zbytečně dlouze a hlavně kvůli tomu to nikdy nevynikne úplně tak, jak by mělo a jak by chtělo. Jinak ale ten děj má dost do sebe a nakonec ani není tak těžký k pochopení. Postavou Scénáristy je v podstatě samotný režisér, který za oběma světy stojí a až do poslední chvíle je jen na něm, jak osudy postav zakončí, jen se mu do toho motají obě hlavní postavy, které zjistí, že jejich osudy někdo přesně řídí a snaží se mu v tom pochopitelně zabránit. A snaží se mu v tom zabránit hlavně Samantha, které se jediné povede najít scénář jejich světů a které se daří ho ke konci neustále přepisovat, aby Alexovi, jehož svět chce Scénárista nadobro uzavřít a jeho zabít, zachránila život. Jak jsem psal, opravdu je to jen taková hříčka, ale zajímavá, promyšlená a v mnoha scénách poutavá, navíc s nejedním skvělým filmařským nápadem (které ale přicházejí hlavně na konci). Dá se v tom najít i zamyšlení nad tím, jestli náhodou i naše osudy nejsou předem předurčenou nějakou vyšší bytostí, ale jak jsem už výše naznačil, je to jedna z těch myšlenek typu "co když..." a těžko nějak posuzovat její provedení, když tu je jen tak, že tu prostě je. Nepřesouvá se do žádných náboženských nebo nihilistických rovin a možná se mi jen její prostý náznak líbí víc, než nějaké jednoznačné Winansovo přiklonění. I když teda ta poslední scéna... Jinak se mi tu ale opravdu spíš líbil ten námět konce seriálového světa a otázky ohledně toho, co se stane s jeho postavami poté. Předtím se tomu věnovala iZkáza ligy gentlemanů, později zaseGumball, ale nejlíp tenhle nápad podle mě pojal James Benning. A pokud víte, kdo to je, tak ano, opravdu myslím TOHO Jamese Benninga a konkrétně jeho krátký filmPerimeter, který je podle mě jedním z nejlepších krátkých filmů, jaký jsem kdy viděl... Byť závěrečný díl Gumballa zase přišel s naprosto geniálním nápadem, když už to tu srovnávám... Slabé 4*

Zvláštní film, který pulsuje mezi 2 ději, mezi 2 hlavními hrdiny, ale vesměs oba děje jsou "běžné". A zvláštní je jen to jejich prolínání. K výsledku, či nějakému poselství se vlastně ani nedostaneme, ale stále to táhne solidní atmosféra. Chválím i solidní herecké výkony, ale celkově za mě jen slabší 3z5.

Něco jako když zkombinujete Matrix, Inception, Den nezávislosti a Truman Show do jednoho. Vyleze vám z toho šílenej blázinec, kdy nevíte co a jak... A možná je to tak lepší. Závěrečná půlhodina je naprostá vizuální šílenost, ze kterého vám polezou bulvy. Jinak já jsem typ diváka, který z toho všeho bude zmaten a nebude tušit, která bije. Jo a parádní hudba. 70% a slovo mindfuck nabírá nový význam. Že by se Nolan učil u Winanse nebo je to naopak? :-)