Ink (2009)

Vadilo mi a to celú dobu, že tento výborný a v podstate jednoduchý scenár, nedostal náležitú vizuálnu opateru. Ten DVD look ma štval už od prvej minúty, ale je senzačné, čo sa vlastne odohráva. Emocionálny a akčný, s tým že režisér nevie podať ani jedno a ani druhé. Z tých scén sa viditeľne derie veľkoleposť, ale vyzerá to tak ako keby ste sa vytláčali membránou a vašu hlavu by bolo vidno iba ako obrysy. Herecké výkony sú na pol ceste. Neodsudzujem, tu sa mohol zrodiť kult a masový úspech. Mám pocit, že sme prišli zrejme o jeden z veľkých trhákov kinematografie, ak by boli šušky a väčšia profesionalita. Tak tu je len veľkolepá snaha o vyššie zmienené.

Jedna hvězda za hudbu a druhá za posledních 15 minut. Jinak je dost utrpení udržet pozornost nad většinou neherců (až na pár svetlých vyjímek), akčními scénami kdy jsem se fakt chvílema styděl, že na něco takovýho vůbec koukam a necelistvostí děje a jednotlivých scén. Asi jsem rád, že jsem to protrpěl do konce. Poslední čtvrthodina je celkem fajn a zajímavá, víc kladů to ale bohužel nemá.

Podivně stylizovaná fantasy ze snového světa se mi několik let válela v počítači, dnes jsem zjistil, že celkem zbytečně. Krom opravdu vyjeté vizualizace se mi únavné flashbacky zajídali spolu s ochotnickými výkony herců, slabým scénářem či do očí bijící laciností. Tohle všechno u mě posunují film někde k céčkové kvalitě. Stejně jako obraz i hodnocení zde je krapet přepálené. 35%

Toto vyprávění působí mezi záplavou filmů s podobnou tématikou jako zjevení. Pokud vás pohltí způsob zpracování, možná vám dojde až se zpožděním, co je od počátku zřejmé. Právě zpracování dělá tento příběh originálním. Všechno má svůj rytmus, stejně jako příčina má svůj následek. Rytmus a zvuky, které mají svou symboliku, vytváří kulisu, která prostupuje celým filmem. Pokřivená zrcadla Inkubů snad ani nemohou v té nejjednodušší podobě lépe ztvárnit pokřivené charaktery. Mnozí by jistě Winansovi přáli na film více peněz, ale možná by to ubralo nápaditosti, kterou tak musel mistrně alternoval nízký rozpočet.

Přemýšlím, jestli to byl záměr, že chvílemi mi snímek připomínal studentský film na festivalu Amatérské kamery. Možná jo. Ale ten děje, který se zamotal sám do sebe a do věčného boje dobra a zla. Dobrých snů a těch špatných. A ještě do toho dáme jednoho workoholica, co je otec dcery se znovuobjeveným rodičovským citem, aby to jakože bylo patetický. Tak jo. Tak ne.