Teorie všeho (2023)

Keď si zoberiem európsku filmovú produkciu, tak tento snímok je naozaj unikátny a spája v sebe viaceré žánre, ktoré by som ani nepovedal, že sa dajú spojiť - od noir tajomnej detektívky cez sci-fi až po romantiku. Téma paralelných svetov zaobalená do čiernobieleho plášťa s ponurou alpskou atmosférou, kde nič neplatí a kde mnohé veci nepochopíte. Tento film ozaj treba pozerať do detailov, inak sa rýchlo stratíte. Mňa to do polky bavilo, ale potom to už skĺzlo do príliš zbytočne monotónnych výjavov a dialógov. Každopádne ale zaujímavý film. 60 %

„Jak vítr v bedně náš život se točí, osud nám míchá karty, minulost bledne, vteřina stačí, měl jsiJipolíbit na rty.“ Majestátní štíty mýchoblíbenýchAlpv zlověstně noirovém hávu a kauzalita jako řemen. Prolínající se reality paralelních vesmírů a postupně narůstající pocit zmaru, kdy Johannes tuší, že žije zoufale prázdný život, úplně jiný než by měl, resp. mohl, kdyby... Die Theorie je film depresivní, plný beznaděje, smutný jak zamračené deštivé ráno a (ne)skutečně tísnivý. Hvězda dolů za WTF barevný úvod. V mé (nikdy nevyrašené) větvi osudu, ve které jsem filmovým režisérem, bych tu scénu vystřihl, barvy zbytečně narušily temnou atmosféru příběhu bez happyendu. Původně mrtvá máma sice žije a jakoby nic vítá svého syna, ale láska Karin je navždy ztracená v chodbách času, křížících se v záhadné jeskyni. Nedosti na tom, jako mávnutím motýlích křídel zmizel i Johanessův vědecký objev, ani ten doktorát neobhájil. Dožije v ubíjející bezvýznamnosti a hrozivě sám. Ostatně, já bych všechny ty motýly zakázal. V minulosti to máchne křídly a úplně nám změní budoucnost.

Vizuálně silný, mysteriózní film s přídavkem sci-fi, který se nese v duchu kvantové logiky: všechno tam je a přesto není. Spektakulární kombinace filozofie a metafyziky v působivém atmosférickém film-noir kabátě se veze v moderním trendu posedlosti multivesmírem. To evidentní a to eventuální se zde tajemně prolíná. K pochopení spletitého děje jsou výhodou, ne-li přímo podmínkou divoké interpretační schopnosti a živá představivost. Pak je požitek sledovat pečlivě rozházené elementy chaosu a přitom dumat nad nekonečnými verzemi reality s lákavou příležitostí k bezmeznému cynismu.

Tak nějak symbolicky bych řekl, že tenhle film je svou esencí bomba - i když to není Ta Verze, kterou byste nejvíc chtěli vidět. Ano, po seznámení s reáliemi začne děj, motivace a jednání postav trochu padat z nebe. Na těch dvou hodinách samá zkratka a ještě je vám jasné, že jak přesně se to s tou záhadou má, se nestihnete dozvědět zdaleka kompletně. Ale prosím, je to realistické a dané způsobem vyprávění. A nemaže to zdařile budovanou, místy pohlcující atmosféru. To šeptání absolutna, tichou ozvěnu hudby (do titulků geniální a romantické af) krásného paralelního vesmíru jsem cítil. Bude to znít hloupě, ale ten chlápek, co během představení hledal cosi zapomenutého u mé sedačky - hledal to opravdu, nebo se jen přišel podívat, jak v téhle verzi vypadám? A co ten pochrupující dědek na sedačce přede mnou, kterého jsem neviděl přijít ani odejít? Jako by mi bylo zase dvanáct a já u vytržení žral ono "a co když je to pravda?" (tehdy Matrixu, dnes Teorie všeho..)

Tento film mal veľký potenciál byť fakt super a to viac som naštvaná, že to tak nebolo. Nápadité prepojenie prvkov noiru a sci-fi, vedeckej komunity a vyšetrovania záhad, paralelných vesmírov uprostred malebných Álp, skvelý vizuál so skvelou hudbou... A predsa to bolo vo výsledku akési chaotické, gýčové, nevysvetlené, rozťahané a plytké, s "meh" pocitom na jazyku. Veľký, avšak podľa mňa nenaplnený potenciál. Veľká škoda. (IFF Art Film Košice)