Temná pasáž (1947)

Noirová bájka, ktorá zaujme len Boggym, ktorý sa určitú časť stopáže skrýva za kamerou a určitú časť je snímaný s obväzmi na tvári po plastickej operácii, to všetko má svoje opodstatnenie. Oživením je doktor Night, ktorý netradične operuje o 3.00 v noci. Scenár je tak hlúpučký a mnoho interakcií postáv na hlavu, že do 2* to žehlí tradične cool Lauren Bacall.

Čekal jsem víc. Film mi přišel jako poslepovaný z ve skutečnosti naprosto nepravděpodobných událostí a dialogů. Jako celek to působí povrchně a kostrbatě. Jasně, je to film, ale scénám napříč příběhem chybí potřebná dávka normálnosti, postavám jakákoli hloubka. Film je se vším hned hotový. Potřebuje postavu, tak ji tam plácne a jde rovnou na věc. A když už ji nepotřebuje, nechá ji šmahem zmizet nebo zemřít a hotovo. Žádný příběh, žádné saky paky.

Prvá polovica je veľmi dobrá. Daves má pár obmedzení, takže musí byť vynaliezavý, aby v ich rámci mohol pracovať. Používa veľa POV záberov, zábery z diaľky alebo zozadu, proste uhly kde nevidno priamo do Bogartovej tváre. Hrá sa s tieňmi a so svetlom, ako v jazde taxíkom, kde je Bogartova tvár skrytá pod rúškom tmy. Už v prvej polovici dej trochu kríva, ale funguje a forma je skvelá. V druhej polovici sa reštrikcie, pod ktorými pracoval zdvihnú. Daves už nemusí byť taký kreatívny. Forma sa stáva konvenčnejšou a dej je čím ďalej tým viac hlúpy. Dosiahne skoro až neznesiteľnú úroveň tuposti. Je to škoda, keďže prvá polovica je naozaj zaujímavá. Prvá polovica štyri hviezdy, druhá dve.

První třetina je skvělá, útěk Bogarta z vězení sledujeme subjektivní kamerou z jeho pohledu. Naopak v závěru se film dostane do romantické polohy, což považuji tak trochu za úlitbu komerci. Celkově jsem spokojený, pro filmy čtyřicátých let mám slabost, ale tento kousek mohl být určitě ještě lepší. Samozřejmě bych to nebyl já, abych si nenašel dotek Hitchcocka - neprávem obvinění muž prchá před policií, neznámí lidé mu pomáhají, velkou úlohu zde hraje láska...

Takže poDámě v jazeřemáme tady další noir s výraznou subjektivní kamerou z pohledu hlavní postavy – tentokrát však jen během první třetiny do zásadního zvratu, kdežto i tam jsou občas vloženy záběry z jiných úhlů pohledu. Což je ale určitě fajn, pokud se s originálním filmařským prvkem napodruhé pracuje již jinak, postup se tudíž nestává tak repetitivním, navíc tato volba snímání má zde i svůj hlubší smysl, když tvář hlavní postavy spatříme až ve chvíli po plastické operaci se změnou identity. Úvodní třetina s útěkem z vězení a několika střety oplývala skvělou atmosférou (včetně zdařilé surrealistické sekvence!), s propuštěním pacienta s novou identitou „na svobodu“ rostla očekávání, ale pak napětí jaksi zamrzlo ve spleti vztahů a romantiky a přes hezkou černobílou estetiku, která tomu v této chvíli však dodávala spíše mírný chlad, mě to jaksi nebralo. Dech plně pro mě nabralaTemná pasážaž v poslední třetině s odchodem nejednoznačného hrdiny Vincenta za hledáním a objasňováním pravdy, kde se napětí doplňovalo s mírným ironickým nadhledem... Nakonec jsem dost dobře bavil, vzhledem k zmíněné prostřední části na mě nefungoval film po celou dobu. Některé scény (např. setkání s policistou v baru), černobílé záběry, vedlejší postavy i ten výkon Humphreyho Bogarta jsou zde přímo ikonické, ale celkový zážitek z noirové dobovky tady vidím spíše jen na lepší 3 hvězdičky:[70%]