Demetrius a gladiátoři (1954)

Pokračování Roucha už nemá takové grády. Za prvé si tvůrci trochu pohráli s historickými fakty. Za druhé se zde nekoná nic moc dramatického a Nero je vykreslen spíše jako tragikomický komik než jako šílenec. A že jeho krutovláda byla skutečně krutá. Trošku mi neštymovalo, že Demetrius měnil názory dost rychle a snadno. Ti skuteční křesťané věřili, jiní čekali až je něco přesvědčí - zázrak či nějaký přírodní úkaz, který pak připodobňovali zásahu Boha. Že v tehdejší době věřil Nero na zázrak roucha bych i věřil, ale to nejpůsobivější asi bylo, když gladiátor zápasil s tygry. To působilo hodně reálně. Na to, že jsou gladiátoři v názvu bych čekal trochu víc. Výpravnost trochu zmizela, natáčelo se v zjevných kulisách. I když scénárista zůstal, režisér se změnil. Těžko říct, pro koho tohle pokračování vlastně je. Podle mě trochu navíc.

Snímek ´Roucho´ (1953) se ukázal být naprostým kasovním trhákem a tak se tvůrci rozhodli pokračovat ve vyprávění dalšího osudu Demetriuse. Na předchozí snímek sice navázali, ale koncept všeho dějství pojali přeci jen o něco jinak. A doba vlády císaře Caliguly tomu dopomohla víc než dobře. Než na náboženství je tentokrát především  kladen důraz na brutalitu doby. Gladiátorské zápasy byly po divácké stránce vždy přitahovány a i v tomto snímku si jich lze užít do sytosti. Není to však na úkor příběhu. Naopak. I tady Demetrius vlivem svého přesvědčení ve svou křesťanskou víru zakusí své, čímž vedle sadismu a šílenství Caliguly i nadále mají své místo nejrůznější intriky, kterým musí v rámci přežití v aréně odolat. Děj je však ve svém vývoji o něco ráznější, avšak na ničem nijak neztrácí. Příběh je patřičně pompézní, s určitým ambiciózním poselstvím, s jasnými postavami a přesvědčivostí tragického rozměru dění v Koloseu. Každopádně i tak se jedná o pouhou filmovou zábavu než o historickou výpověď doby a ipo tolika letech funguje stále dobře.

Historická nepřesnost je jen jedním z drobnějších zádrhelů tohoto filmu. Celá zápletka je vystavěna s odpuštěním na kravině (Caligula chce Kristovo roucho, protože věří, že tím získá nesmrtelnost), všechny postavy se chovají přinejmenším nelogicky a značně nekonzistentně (viz Luciin zbrklý útěk v úvodu nebo Demetriovo neustálé střídání vyznání), veškeré souboje (a vůbec celá gladiátorská škola) vypadají jako něco, co bych zinscenovala v obýváku s kamarády, když mi bylo 5 let (ano, až TAK akční) a celý ten film působí nesmírně dlouze a nudně... docela zarážející u něčeho, co má jen 101 minut. Za celkovou debilitou filmu stojí i produkce, která se snažila co nejvíc využít kulisy a rekvizity zbylé z Roucha, to, co neměla, si prostě opatřila levněji a ještě pro jistotu použila několik záběrů z "prvního dílu", aby napojení obou filmů neušlo opravdu nikomu. Ta druhá hvězdička v hodnocení slouží jako kompenzace za nepříliš reprezentativní kopii, již jsem měla k dispozici, a za kulturní posun, k němuž od 50.let došlo a nejspíš mám díky němu trochu jinak nastavený metr (na druhou stranu, kdybych všem starším filmům přidávala hvězdičku jen proto, že ve své době na diváka určitě působily líp, v podezřele moc případech by mi nestačila stupnice... ale prostě mi přijde trapné dát antickému velkofilmu - jakkoli recyklovanému - z 50. let jen 1 hvězdičku, no...)

║Rozpočet $4,5milióna║Tržby USA $26,000,000║Tržby Celosvetovo $26,011,000║ Taký klasický sandálový film. Devízou je dobrý strhujúci príbeh z arény gladiátorov, kde sa prevažne dej odohráva. Súboje sú dosť dynamické a pestré na danú dobu tvorby. Herci možno nie úplne sympatický ale tak snažia sa moc neprehrávať herecky. Celkom šikovný strih a kamera./60%/

Klasický padesátkový dobrodružný velkofilm.