Tělo bez duše (1996)

Odvrácená strana porevolučních devadesátek. Dokument o partě mladistvých prostitutů, kteří z různých důvodu utekli do Prahy za vidinou lepšího života. Od počátečních drobných kšeftů se dostali až natáčení nejpodřadnějšího porna pro německý trh. A právě kolem toho se točí zhruba dvě třetiny dokumentu. Slyšíme výpovědi kluků a také Pavla Rouska. Vše narovinu, bez kliček a jakéhokoliv strachu z případných následků. Celkem překvapující je fakt, že si obě strany v podstatě neodporují a jedna potvrzuje tvrzení druhé.  Co se samotných aktérů týče, tak Pavel Rousek šel "přes mrtvoly". Kluky bral pouze jako nástroj k vlastnímu obohacení. Neměl problém mluvit o detailech z natáčení, o svých fantaziích či moderovat pitvu. Beze strachu hovoří o věcech, za které by dnes skončil za mřížemi. Samotní kluci úplně nezní jako oběti, se kterými bylo zacházeno proti vlastní vůli. Většina z nich nemá jakýkoliv problém zacházet do detailů a vyznívají celkem nad věcí. Mezi nimi pak vyčnívá David, který se nakazil virem HIV. Prvotní lítost nad jeho osudem, vyvrací tvrzení jednoho z kamarádů směrem k jeho osobě.  Je to smutný, ale zároveň zajímavý a dobře pojatý dokument, ve kterém Goredcki nechal aktéry mluvit s úplným minimem otázek. Asi každého, kdo tohle viděl zajímalo, jak aktéři dokumentu vlastně skončili. Nedávno se na YT objevil rozhovor s Davidem Švecem. Smutný pohled na člověka, který ustrnul v bublině vlastní výjimečnosti a jakési nenávisti vůči Čáslavkovi z dob Mandragory.

"Svoje tělo prodávám, jo, ale duši pro někoho jinýho."Ešte predtým, než prišiel režisérWiktor Grodeckis hraným filmomMandragora, natočil obsahovo aj vizuálne nepríjemný a surový dokumentTělo bez duše, zameriavajúci sa na chlapčenskú homosexuálnu prostitúciu v "deväťdesiatkovej" Prahe. Nijako neprikrášlený počin dáva priestor viacerým prostitútom, neraz obetiam osudu, rozpovedať svoj príbeh a priblížiť reálie tak, aké naozaj sú. Dokument vyložene nešokuje ani neznechucuje, ale diváka v každom prípade berie na "divokú jazdu" temnými pražskými zákutiami, ktoré sa riadia vlastnými "pravidlami" a v ktorých ide neraz doslova o život. Grodeckiho snímka má dve stránky - jedna dáva priestor mladým prostitútom, druhá "producentovi" pornofilmovPavlovi Rouskovi, ktorý je svojím spôsobom šialenou a zvrátenou figúrkou. Triezvy, opitý, pri pitevnom stole či v tmavom byte-štúdiu necháva nahliadnuť do svojho mentálne pokriveného sveta, v ktorom zredukoval človeka na tovar, neštítiac sa násilia a hrubých praktík. Jeho monológ počas pitvy, ktorú film mimochodom čiastočne priamo ukazuje, je surovosťou na druhú a zároveň pripomienkou odvrátenej stránky bytia, ktorá nie je bežne na očiach, čo ju v kontexte snímky robí o to silnejšou. V závere jeTělo bez duševiac filozofickejšie, zaoberá sa hlbšími otázkami života a smrti, čo ho čiastočne zjemňuje. Naozaj ale iba čiastočne, pretože tému, ktorej sa venuje, v skutočnosti zjemniť nemožno. Najmä nie v prípade, ak k nej pristupuje tak priamočiaro, ako to robí Wiktor Grodecki. Zakrývať si oči pred realitou ale asi nemá zmysel. Silné, nepríjemné, surové a chtiac-nechtiac surovo natočené.

Režisér se trochu poučil ze svého předchozího filmu a výsledek je tentokrát o dost lepší. Noříme se do naprostého bizáru české pornoprodukce raných devadesátek, kde si pornorežisér přivydělává na pitevně a u toho trousí životní "moudra". Obdivuji, že se autorovi podařilo získat důvěru a otevřenost všech zúčastněných. Škoda, že některá témata se nepodařilo rozpracovat více, a naopak toho patosu by mohlo být rozhodně méně, byť oproti Andělé nejsou andělé ho výrazně ubylo.

Předchozí Grodeckéhodokument na stejné témav sobě měl ještě nějakou potmešilost, ironii a kluky, co vyprávěli navzdory všemu o svých plánech, ambicích a představách o budoucnosti. Tělo bez duše je oproti tomu už jen hodně temná afterparty, ze které už mnozí vědí, že se nikdy nevrátí. Memento představuje nešťastný David, který překročil hranici a nakazil se AIDS patrně během natáčení pornofilmu u producenta, u kterého se vystřídalo několik stovek chlapců, přesvědčených, že ti se nakazit nemůžou, protože tu nemoc odmítají. Samotná postava režiséra Pavla Rouska je fascinující portrét morálně ztroskotaného psychopata, který bezelstně vypráví a ukazuje jak vypadá jeho životní agenda naprosto beze studu a strachu z následků. Devadesátková Praha jako Epsteinův ostrov pro chudý. Když slyšíte, co z těch aktérů leze a zjistíte tak, že ty komicky přendaný fráze co zkultovněly vMandragořejsou slovo od slova odslyšený z reality ("A ne abyste používali moje voňavky na ty vaše smradlavý kokoty!"), uvědomíte si jak neskutečná hellhole tohle místo v první půlce devadesátek bylo. PS: Z dětského prostituta Davida Švece se Grodecki v Madragoře snažil udělat herce, což dopadlo komicky tristně, ale ve zdejších rozhovorech s ním dokážete pochopit, proč se pro to rozhodl. Jeho pragmatický a sebejistý projev děsivě kontrastuje jeho věku a vzhledu Někde jsem četl, že Grodecki s ním snad i pak chodil, což trochu odpovídá hroší kůži, kterou musel mít když se dokázal takovou dobu a takto důkladně pohybovat v takovémto prostředí.

Hned ze začátku řeknu, že nevím, komu bych tohle doporučil. Mě to docela bavilo, protože mám rád takové temnější témata včetně prostituce. Pro mě bylo zajímavé nahlédnout trochu do zákulisí toho, jak vznikají gay porno filmy. Jak říkám fakt nevím, komu doporučit. Za mě to bylo ale celkem zajímavé a tak to beru jako dobrý dokument.7/10