Takovej barevnej vocas letící komety (2015)

Opravdu zajímavá osobnost, na prahu geniality a sebedestrukce a jsem rád, že jsem se o něm a o Psích vojácích něco dozvěděl. Kromě jeho hudebního projevu mě úplně fascinoval ten jeho projev pěvecký, kdy do toho dával opravdu všechno, a taky ten lidský, kdy si říkám, že bych ho chtěl znát víc a něco s ním zažít. Dokument je ale odfláknutej, jak kdyby to byl nějakej díl z13. komnatya nejhorší bylo, že tam nebyly jména, místa, data. Mohl jsem si vlastně jen domýšlet, kdo to o něm zrovna mluví. A pak ten francouzský úryvek (asi z jeho tvorby), tomu taky chyběly nějaké titulky nebo více informací.

Filmařina je to průměrná, v něčem až nepochopitelně odfláknutá (proč chybí popisky jmen účinkujících, míst, kde se to odehrává, dat atd.?!), nicméně Topol je natolik silná figura, že to s přehledem utáhne a kdo ho má rád, pošmákne si. Není tam nic rušivýho a tu rozmáchlou plochu celovečerního filmu je třeba ocenit. - Topol byl opravdu vynikající, originální muzikant, fascinující pianista a skladatel, dobrý zpěvák. Zejména ve srovnání s těmi drnkálisty z androše vynikne, že tohle byl skutečnej hudebník. Ty písničky nebyly banality typu C dur - G dur - mercedes, ale promakaný skladby. Je znát, že ho bavila "vážná" hudba a že byl hudebně vzdělanej (ostatně stejně jako autoři těch nejlepších českých songů - Ježek, Skoumal nebo Merta). Aj ta kapela hrála výborně, dýchalo to spolu, takhle to má vypadat. Žádný elektronický obezličky, poctivá hudba to byla. Narodit se v anglosaským světě, je z něj hvězda typu Nicka Cava, o tom nebudiž pochyby. Páč se ale narodil v malym Česku s jeho pokleslým hudebním vkusem určeným socialistickým popem a pivním zábavovým bibgbítem, mohl být rád, že jakž tak přežíval. Negativa: velká část jeho tvorby se nese v těžce sebedestruktivním duchu, navíc takovým jaksi s prominutím pubertálním ("pujčil jsem si pětistovku... v špinavý hospodě..." - koho tohle baví poslouchat, když je mu řekněme víc než 30? Bejt zamilovanej a vožralej - toť ideál patnáctiletýho romantika, něco, co je třeba překonat). Tématicky a textově je to v nepříjemně vysoký míře takový nějaký zastydlý, ustrnutý v sebedestruktivní pubertě. Topolova témata: hospoda, holky, jsem smutnej, prší, bar, holky, hospoda, deprese... Navíc tam nejspíš byla hlubší deprese, ty alba, toť věru záznam klinický deprese ("v duši mi vykvet velkej černej květ"). V jeho tvorbě chybí radost, uvolnění, běžný kladný emoce. Je to když ne od A do Z, tak od A do Y depoška. To dílo je kombinací deprese a systematický sebedestrukce. Byť, jak řečeno, hudebně je to bravurní. Je taky třeba říct, že to není tak, že autentický umělec se musí uchlastat coby čtyřicátník - viz třeba zmíněný Cave, Waits, Dylan, Cohen nebo x dalších, kteří zvesela jedou do pozdního důchodovýho věku. O vážnohudební první lize ani nemluvě - Bach, Beethoven, Mahler, totéž špičkový interpreti, třeba Richter nebo Michelangeli, ti žili skoro asketicky. Duch se vznáší nad vodami (né nad flaškou rumu), střízlivost je největšěí rauš a potřebujeme "velké zdraví" (Nietzsche). Jinak ale Topol vyryl velmi slušnej zářez do český kultury a za to mu budiž vzdán hold.

Subjektivně za čtyři, ale objektivně musím přiznat, že dokument pluje spíš ve vlnách přátelsko-pietního vzpomínání. Jenže jde o Filipa Topola, toho, který "prostě a jednoduše mlátil do toho klavíru, celej svůj život tomu přizpůsobil a nic jinýho ho vlastně nezajímalo", takže objektivní moc být nejde...

Každý, kdo se někdy protnul s hudbou Filipa Topola a Psích vojáků, by si mohl sestavit vlastní příběh o Filipu Topolovi. Můj příběh by byl určitě jiný než útržky příběhů poskládané do Takovýho barevnýho vocasu (gympl, sklepní začátky, hra na varhany, sbírka Mozarta, krev na klávesách a největší hity hlavně ze začátku 90. let) a tahle neúplnost a útržkovitost mi brání dát plné hodnocení. Přesto si TBVLK vážím jako citlivého a chvílemi i pozoruhodně věcného pohledu na jednu mimořádnou osobnost a její dobu. PS. Hezký komentář Radka 99.

Vizuálně hezky sjednocený celek, který divákovi nabízí jednu z podob mýtu Topol, založenou na malosti vypravěčů. Z výsledku pak asi divák, který si v sobě nenese svůj topolovský příběh založený na vlastní zkušenosti s ním nebo jeho tvorbou, nepochopí, co by mohlo stát za nápadem točit o něm dokument ... leda že byl takový skoro dnešní emo ztracený ve velkym světě. Překvapivě kvalitní záznamy z Vojáckých vystoupení. 2-3*