Takové krásné šaty (2018)

Začnu tím, že ne všichni diváci si tento film užijí. Je to jeden z těch, u kterých, pokud se na něj nedíváte s hledáním metafor, je to naprostý vtip. Příběh vypráví o tajemném, rafinovaném a exkluzivním butiku, který prodává šaty, jež jsou skutečnou záhadou, protože s nimi, jak se zdá, souvisí mnoho úmrtí. Je to nádherně vizuálně propracované, stejně jako jeho vyprávění. Všechno na něm je umělecky zajímavé; od začátku vás to chytne a vy se dostanete do životů postav, ale v polovině se stane něco, co promění vše, co vidíte, v naprostý vtip. Kvůli tomu trochu ztratíte nit hlavního příběhu, jen abyste si uvědomili, že skutečnou protagonistkou jsou šaty. To vše nakonec vyvrcholí skvělou metaforou, vyprávěnou s extravagantní smyslností a jemným smyslem pro humor. Znepokojivé, originální a zvláštní.

Největším problémem je, že Takové krásné šaty extrémně evokují filmový styl short filmů. On by to nebyl problém, kdyby se stopáž pohybovala kolem 90 minut, ale chtít po divákovi sledovat film ve stylu short filmů téměř 2 hodiny je zkrátka příliš. Vizuálně snímek nemá šanci zaujmout, herecké výkony vždy nepřesvědčí a po hororové stránce je to nedostačující. Velkým zklamáním je, že se situace ve filmu doslova opakují, a tahle monotónnost jedině odradí. Pár zajímavých míst by se ve filmu našlo (šaty v pračce vedou), ale pustit si film za to prostě nestojí.Vyhodnocení:V závěru mi přišlo, jako by siStricklandnevěděl rady, jak z toho všeho vybruslit nějakým logickým zakončením, a tak se jednoduše rozhodl pro paniku

Odkudsi z podvědomí, se jako mrtvola nahé modelky ze dna rybnika, vynořila asociace s filmemPod kůží. Při jehož sledováni jsem nevěděl která bije, nedávalo to smysl, ale bylo zřejmé, že jde o koncepční a propracované dílo...režisér přesně ví, co chce vyprávět. Vic obrazové sdělení než verbální příběh, víc navození emocí než předání informací. A spousta prostoru pro vlastní interpretaci. Od té doby jsem podobně vtahující bizár viděl jen výjimečně. Takové krásné šaty, jsou dva na sebe navazující příběhy o nebožácích, kteří na sebe navlékli zlošaty. Nečekejte, že se dozvíte nějakou legendu odkud se vzaly, nebo kdo jsou zaměstnanci butiku, který je vypustil do světa.Výjimečně přesný popis tohoto výtvoru, najdete v místní synopsi výše. Já jen dodám, že první půle/příběh byl výrazně lepší, než zbytek...bylo to oplzlé, bizarní, jako vystřižené z hororové antologie. Kdyby zůstalo jen u něj, byl by to uzavřený divnopřiběh s fajn stopáží, kterému bych bez váhání 4* dal. Jenže Peter Strickland toho měl na srdci víc. Bizarditky by se ale vždy měly dávkovat s rozvahou. I tak to byla zajímavá, byť ne nová zkušenost. Petera Stricklanda si zapamatuji minimálně jako britskou alternativu kYorgos Lanthimosovi. PS: Z fleku bych mu svěřil remakeUpíra z Feratu.

Nestává se často, aby mě takto nový horror překvapil originálním nápadem i netuctovým pojetím a zároveň si v mých očích nasazenou laťku udržel po celou dobu. Peteru Stricklandovi, do jehož tvorby jsem nahlédl zcela poprvé, se to vTakových krásných šatechpodařilo! Dokonce i s riskantním tahem, kdy v průběhu filmu zmizne hlavní lidská postava a na její štafetu se přesouvá se svým příběhem úplně jiná dvojice, která má rovněž tu čest zaplést se s osudovými červenými šaty. Inu, prokleté zhoubné zlo, přenášené mezi jednotlivými majitely, nemusí skrývat v horrorech pouzemalované obrazy! :) Jedinečné vizuální hry s barvenou stylizací vzdáleně připomenou italská gialla, přesto jsem vůbec neměl pocit, že by je Strickland vykrádal, naopak v mnoha scénách stylizovanost ustupuje civilnímu pojetí dialogových scén a filmu nechybí značná dávka humorného nadhledu. Nečekané další setkání se Stevem Oramem a Julianem Barrattem po nedávno viděnémAaaaaaaah!, tentokrát ve víru suchého konverzačního humoru ve společnosti dvojice jakýchsi konzultačních zaměstnavatelů, potěšilo obzvlášť. Děj si zachovával napětí a zábavnost po celou dobu, řada postav i vedlejších se mohla těšit skutečné osobitosti, střídání temných a vtipných scén fungovalo, ani ten kontrast mezi obchodem s démonickými postavami (prodavačka v černém a její ďábelský asistent) a civilně vykreslenou mládeží mě nerušil, naopak přidával na svébytném dojmu. Doufal jsem sice v méně mysteriózní zakončení, to působí trošku do ztracena, ale aspoň menší podnět s úvahou nad tím, zda ono záhadné prokletí nepramení i z jisté lidské nevraživosti (schválně – jak a proč se v obchodě před pohromou rozpoutal osudný konflikt, než zasáhly prokleté šaty?!), jsem tu s částečně nedořčeným závěrem vnímal.[85%]

Zrovna tento bizár mne dost pobavil. Šla jsem do toho, i když jsem se obávala, ale vypnout film jsem  mohla kdykoliv. Je vidět, že pan režisér je odkojen anglickým humorem. Zde jde samozřejmě spíše o černý humor, ale sedl mi do nálady. Výborné nápady s podivným obchoďákem lákajícím svérázně na slevy, rudé agresivní šaty, konverzace v bance a opravář praček - uspávač. Fakt specifická zábava :) Objevila se tam ale i originální kritika konzumní společnosti.