Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa (2016)

Divadlo Sklep nikdy nepatřilo mezi má nejoblíbenější divadla. Nejsem si teď jist, zda jsem viděl nějakou jejich hru, zato filmů jsem shlédl dost. A třeba styl Tomáše Vorla mi zkrátka nesedí. Dokument odhaluje mnohé a je pro mě překvapivé, jak moc otevřený je. Dozvíme se o velké krizi souboru, ale můžeme také vidět, jak tolikrát zmiňovaný chaos funguje v praxi. V závěru se na hlavu divadla snese ještě kritika kritika. K plusu bych určitě všem přičetl fakt, že na rozdíl od ostatních divadel neřeší nějaké posouvání se apod. Všichni si zkrátka užívají své působení na jevišti, hrají co je baví a malicherné rozumování nad tím, jak by mělo divadlo stále mířit někam vpřed, jak by se mělo posouvat apod. tu opravdu není na pořadu dne. Po shlédnutí mě fascinuje, jak to celé vůbec může fungovat a že se navzájem nezabijou. A zřejmě nejsem sám.

Člověk se zase moc nedozvěděl. Dokument zachycuje partu divadla Sklep, ale příliš nevysvětluje vývoj. Krátká zmínka o spolupráci s Chytilovou na Kopytem sem, kopytem tam, o Pražské pětce a o Mazaném Filipovi, ale nic o České sodě či o Vorlových filmech. Dokument se tváří, že všichni mají nějaká běžná zaměstnání, ale přitom z mnoha sklepáků se stali známí filmoví a televizní herci.

Po druhém zhlédnutí musím jít do plnejch...obdiv, úsměvná závist, ale hlavně absolutní respekt ke zcela originálnímu tvůrčímu vyjádření, jehož hnacím motorem byla šeď komunistického režimu, fungující už jen z nouzových zdrojů...kouzlo nechtěného na místech nejvyšších, od Stalina přes Gottwald je zde odpor, který svými soldáty nezdoláte, lidé v dobách vzniku Sklepa mohli býti svědky vytvoření fascinující, zcela svobodné tvůrčí anarchie, jež možná nemohla vzniknout nikde jinde než v Československu na začátku osmdesátých let. S plným úsměvem a pokorně pokyvující hlavou, jež značí souhlas s dramatickým podobenstvím a pohledem na dobu, ve které herci žili a za níž se někde nachází celá ta sranda, řadím Sklepáky mezi TOP tuzemského humoru, ano, hned vedle Wericha s Voskovcem, Hrabala, Suchého Semaforu, přes Šimka s Grossmannem či tvůrce Nové vlny až po Svěráka se Smoljakem. Dokument natočený průměrným způsobem, ale...je to Sklep a jeho historie, trochu mi zde chyběla Načeva...nicméně na nějakém opulentním večírku se všemi členy bych si přál být, to jo...závidím, šel bych do toho s Vámi všemi bez váhání., narodit se o dost dřív někde poblíž...každopádně díky moc!

Humor, který nabízí divadlo sklep je mi velmi blízký, počínaje Českou sodou a končívaje filmem "Kouř". Ano - výběr toho nejlepšího nicméně, za znalce každého vystoupení se nepovažuji. U dokumentu jsem se smála, byl optimistický, veselý. Také ale velmi pozérský a hrající si na "výjimečnost". Asi je to pouze velmi odlišným vnímáním jednotlivců nicméně mi připadalo, že způsobem svého smýšlení se snaží vymezit, až téměř povýšit nad smýšlení lidí, kteří nejsou ze "sklepa". Jakoby dokument říkal: My jsme sklep a co je víc?!. Samozřejmě, jednotlivci jsou skutečně zajímaví lidé, kteří jsou dobří v tom, co dělají. Bavila jsem se. V rámci představování jednotlivých herců ze "sklepa" jsem si ale říkala, no vždyť i tito lidé zapadají do nějaké typologie lidské osobnosti, vždyť jejich problémy se neliší od problémů ostatních - a přes to tam byla taková pachuť toho pozérství, té povýšenosti - neumím si to vysvětlit...možná můj problém se mnou samotnou.

Tvůrčí determinující chaos.1) Fenomén divadla Sklep je fenomén češství...přinejmenším jeho bláznivé části. Na rozdíl od intelektuálních a kultivovaných cimrmanů je Sklep nevázaný a neučesaný (nejednou, pravda, také trapný).

2) Dokument je příjemný, nijak zvláštní. Nejhezčí jsou videa z počátků a přece jen určitý nadhled nad minulostí. Mohlo to dopadnout lépe, mohlo to dopadnout hůře.