Tábor 14 (2012)

Téma silné, něco strašného. To ovšem platí i o celkové režii. Režisér má být flexibilní a ne jen sázet na to: ,,Jo dlouhé momenty, to mají lidi rádi, celkově jim to umocňuje představu o utrpení" A tak se někdy díváme například i minutu na Sina, který se jen dívá do země a napjatě čekáme jestli ještě dneska něco řekne, nebo jestli to už dnes balíme. Nepochopte mě špatně, o takových tématech se špatně mluví a ty mezery jsou naprosto pochopitelné, hlavně pokud jsou pravdivé, ale režisér to mohl nějak doplnit, pohrát si s tím. Prostě se na to vysral a omlouvá si to nějakou hloubkou příběhu který není jeho. Chyběly mi i detaily, správný režisér se snaží odstranit všechny divákovy pochyby klidně i doplňujícími otázkami, klidně i se střihem a doplněné. Nemusí být vše na jeden záběr. Ono prostě hodně věcí v Sinovi příběhu tak nějak neštymuje. A mohlo se tomu úplně lehce zabránit trochou píle. Například: Proč se vůbec nezmínil jak to udělal s vězeňským oblečením? Ono není moc normální pokud se vám navíc v také zemi potuluje klučina s vězeňským mundůrem. Prolezl plot po zádech přítele? No totak. Toto chce opravdu lepší objasnění, přece jen dnešní publikum už nežere všechno jak na stříbrném podnose. Ve srovnání s příběhem například Rudolfa Vrby, který se přesně snažil vše vysvětlit dopodrobna, aby čtenář neměl žádných pochyb, je toto hodně odfláknuté. Ano je to film-kniha, ale prostě ten čas se dal využít mnohem lépe.

Otřesné. Ale kdo se trochu o Severní Koreu zajímá, tak ho to nepřekvapuje. Už jsem ale zažil na diskusi na IDNES i názory, že je to celé vymyšlené, že ti takzvaní ,,uprchlíci'' sice zdrhli do JK, ale za lepším a v žádném případě nešlo o nějaké vězně, protože tam jsou jen ,,pracovní'' tábory, kde se - ano, odpracovávají tresty, ale nemučí se tam a nepopravuje... Vtipné. A ty jizvy na tělech a vymknuté údy si ti zachránění lidé způsobili jak? Mně na dokumentu zaujaly dvě věci. Jedna výpověď strážných, kteří o tom že zabíjeli (popravovali) lidi včetně těhotných žen o tom vypravovali se stejným klidem jako by se bavili o tom co měli ráno k snídani. Pozoruhodné, že jeden se zamyslel a řekl, že kdyby se Korea spojila, bylo by to nepříjemné, protože by se mohl potkat s někým koho mučil, nebo komu popravil příbuzného - pokud ještě žijí jak ledově dodal... Pak si dotyčný musí zapálit cigáro... Lítost není od prvopočátku na záznamu vidět, je o ní mluveno až při myšlence na sjednocení země... pak to ale není lítost, je to strach. A to je rozdíl. Nejhorší byl pohled na samotného Sin. Takhle nějak vypadá vyhořelý člověk. Přežil, ale nemá jak začít, nemá z čeho, nemá proč... Je dobře, že organizace za lidská práva jej vozí po světě, trochu mi to ale připomnělo komedianty s cvičenou opičkou jezdící po vsích. navíc ti uřvaní a bubnující Amíci byli fakt v kontrastu s tichým nemluvným hostem... Nejpodivnější je, že by se Sin chtěl vrátit zpět do tábora. Nic jiného nezná, všechno zažil tam na severu.. i přes to, že na jeho udání mu popravili matku a bratra... Děsné. Obrovská obžaloba zrůdného komunistického režimu. Ale my máme co říkat! Estébák je premiérem, komunistická mlátička co mlátila i ženy je poslance parlamentu ČR... Vše je možné, lid je nepoučitelný a lidská zrůdnost bezbřehá. Já mám jen jednu obavu. Všem bych přál hezký život, zejména těm lidičkám tam. Ale zároveň vím, že to nejde. Svět tak nefunguje. Někdo si holt na začátku vytáhl z balíčku špatné karty a narodil se ve špatné zemi. Je to smutné, ale je to prostě fakt. Dejme tomu (a doufejme) že Trump nezmáčkne ten červený knoflík a Kim Čuň-Pork zajde na cukrovku, kornatění cév či infarkt. Obézní je na to dost. A na jeho místo přijde nějaký severokorejský Havel. A země se spojí. A najednou svět a hlavně Čínu a JK zaplaví miliony lidí držených v teráriu. nejen Vězňů, ale i prostých lidí co žijí za misku rýže... Ti všichni mají navíc dekády let vymývané mozky a ti všichni se najednou budou chtít mít dobře jako sousedé... Co bude pak? Proti tomu je spojení Němecek či současné stěhování populace z Afriky v důsledku přelidnění do Evropy jen malá výlet několika málo turistů... Co bude pak?! * * * *

Kniha je daleko obsáhlejší, nicméně tady je navíc výpovědi severokorejských bachařů, kteří prostě mimochodem řeknou, že když se jim nějaká vězenkyně líbila, tak ji znásilnili a pak třeba zabili. Ovšem nejvíce mi bylo na blití z výslechu zadržené natočený skrytou kamerou. To kopání do ženský mi moc nepřidalo na klidu večera.

Dokument, pri ktorom si hovoríte, že taká vojenská intervencia nemusí vždy predstavovať iba vzbŕklu akciu, prinášajúcu pre miestnych viac utrpenia, ako úžitku. Ale čo robiť so Severnou Kóreou? Má sa aj naďalej po podobných svedectvách demokratický svet iba nečinne prizerať a iba konštatovať, že je to hrozné? Obrovským prínosom Tábora 14 (myslím filmu, nie tábora) sú svedectvá dozorcov. Sú to totiž svedectvá o celoplošnom brainwashingu, ktorý zrejme podobne fungoval aj v Nemecku a ZSSR. Dozorcovia vlastne ani nemali dôvod premýšľať nad neľudskosťou svojich činov....alebo sa iba vyhovárajú? Každopádne tu vládne tvrdý stalinizmus, ktorý bol už aj v Sovietskom zväze v druhej polovici 50. rokov kritizovaný.

Čo povedať, ušiel a prežil. Viac ma šokovalo správanie dobrovoľníkov - aktivistov, keď tam ako retardi búchali po stoloch a škatuliach a Šin sa len bezprizorne prizeral, musel si myslieť, že je medzi bláznami. Takisto nejaká novinárka, ktorá začala naňho hovoriť po anglicky a že či on vie po anglicky, no neviem prečo by mal vedieť, novinárka evidentne profesionálne pripravená.. Napokon je jednoduchšie spraviť tlačovku, nie je jednoduché stále odpovedať na tie isté otázky dookola. Dozorcovia bez kúska ľútosti, jednoducho fanatici bez súcitu. Koľkí takí u nás po 89. neutrpeli žiadnu ujmu?! Ako toto raz a navždy zlikvidovať z nášho sveta? Jediné čo sa ponúka je vojenská invázia do Severnej Kórei, likvidácia politikov, armády a oslobodenie trestancov.