Světlonoc (2022)

My jsme na rozdíl od tebe slušný.Co je horší než omezenci a bosorky? Muset si mezi nimi vybrat. Přestože tenhle výpad Terezy Nvotové směrem na idylický venkov k volbě vybízí, udělal na mne dojem. Jistě, oblouk to nemá. Ale kdo chce oblouk, ať si koupí pilu.  Je znát, že má Nvotová načteno. TrierůvAntikrist, pagan poetry, Iva Bittová,Divoké včelyBohdana Slámy. Nebojí si patlat páté přes deváté ve velmi rychlé kadenci- feminismus, lesní raves, bylinky, stupidita tzv. tradičních hodnot, které berou ztečí od lesa bratislavskou Tepláreň. Přesto to stále drží pohromadě a moc hezky se na ty halušky kouká. Jindy bych to možná nezdůrazňoval, ale dnes mám takovou náladu: Příběhy o honech na čarodějnice bývají často ve skutečnosti honem na vidláky.

Formálními i přímými náznaky folklórního hororu režie záměrně mátla tělem, ve vnitřku šlo o niternou (ženskou) tragédii nenaplněného rodičovství se sociálním dramatem nerovných genderových vztahů. Oboje nicméně zůstalo scénáristicky na půli cesty; nejlépe asi vyzněla linka se ztracenou sestrou a tmářskými předsudky lidové vesnice ztracené někde uprostřed Slovenska v lesích a horách, působivě nasnímaných.

Horror? Ani náhodou! Spíše se jedná o dramatickou sondu do daleké slovenské vesnice, kde místní burani s dřevěnými domy s udusanou podlahou věří na čarodějnice, klacky a brokovnicemi si zjednávají pořádek, kde kámen šuká cihlu a pro sprosté slovo a facku se nechodí daleko. Ale záběry z temného lesa v noci, tanec u ohně a pohanské myšlení spářené s křesťanstvím vytváří z filmu chvilkově zajímavou podívanou. Bohužel jen chvilkově. Jinak to je blázinec stylů a poselství vyzní do prázdna.

Taký Midsommar po slovensky a veruže tento film by sa v portfóliu štúdia A24 nestratil. Či ide o vizuál, štýl rozprávania alebo svojou záhadnosťou. Z úvodu je to pre diváka dosť boj, ale ako čas plynul film sa pomaličky, po kúskoch páčil čoraz viac... ale že fakt pomaličky (prvých cca 40 minút skôr utrpením ako výhrou). Zďaleka to nie je bezchybný a nie práve divácky najprístupnejší film, ale na slovenské pomery celkom zaujímavý počin.

Dlouho mi jako nejlepší připadala úvodní kapitola příchodu do lesa, ale pozdější část ve víru Svatojánské noci nabídla největší zážitek z celého filmu, kdy oslava s opojným tancem u vatry přejde do konfliktu, rázem do strašidelné procházky lesem s mnoha barevnými přízraky a posléze opět vyvrcholí citovým opojením uprostřed přírody. Obzvlášť v této části včetně práce s barvami ve fantaskních výjevech za mě dosahuje režisérka přímo magický vizuál – a vůbec jsem měl často dojem, že nejsilněji vynikají právě ty scény, kde se vizuální děj stává primárním, zatímco když někdo promluvil, nejednou mě to skoro až rušilo. Nesedlo mi úplně pesimistické zobrazení celé vesnické komunity, bez jedné sympatické postavy, kdy se všichni stávají protivní, zákeřní, nevlidní, jaksi tam časem nelze v kontrastu k stupňujícímu se zlu najít žádné dobro... a s rozpaky jsem přijal i zakončení, které ve mně vzbudilo až dojem, že přítomná mystika posloužila tvůrkyním zároveň i jako prostředek pro zakrytí ne zcela propracovaného scénáře. Pak se taky musím přidat k těm, kteří kriticky popisují na tomhle filmu velmi zvláštně znějící zvukovou stránku, kdy ani vydařené hudební nápady občas nevyniknou naplno nebo v pár místech je postavám ve výsledném ozvučení hůře rozumět. Coby snahu o slovenský horror, který zároveň rozvíjí drama, jsem ale pořád nevnímalSvětlonocjako úplně marnou. Díky tomu, že atmosféra, vizuál i některé události na mě dokázaly zapůsobit, nemám problém dát i 3. hvězdičku, byť značně slabší.[55%]