Strach nad městem (1975)

[1,5*]"Eso kriminálky sa hraje na western uprostred Paríža."K tomuto filmu, ktorý som si po jeho skončení interne premenoval na "Smiech nad mestom", ma prilákal žáner "Krimi / Drama / Thriller" (veď, vravím si, v tom sú Francúzi zvyčajne machri) a ešte mená ako Jean-Paul Belmondo a (to predovšetkým) Ennio Morricone. Lenže tentokrát som šliapol riadne vedľa a len z úcty k spomínaným menám napokon dávam aspoň tie slabučké 2 hviezdičky. Trilerová atmosféra tu funguje len chvíľu na začiatku (neskôr už len v niekoľkých zábleskoch, hlavne počas dlhočizného prenasledovania najskôr jedného, potom druhého zločinca), aj vďaka dramatickej hudbe, ktorá účinne brnká na nervy. Nejaké to napätie sa však v priebehu ďalšieho diania nenávratne vytratí a namiesto neho vo mne snímka vyvoláva skôr blahosklonné úsmevy, neskôr prechádzajúce až do výbuchov smiechu. A to zjavne nebol zámer tvorcov, o komédiu predsa nejde. Čiastočne to má na svedomí Belmondova postava bezohľadného komisára Letelliera, vyznávajúceho cynický druh humoru, ktorá sa proste nedá brať vážne a do krimi thrilleru akosi nezapadá. Horšie však je, že viac než o kriminálku tu ide skôr o slaboduché predvádzanie sa jedného "nabúchaného frajera" pri početných akčných scénach a kaskadérskych kúskoch. A tak vidíme Belmonda opakovane visieť zo strechy výškovej budovy, čo je už skôr smiešne než napínavé, jeho jazda na streche metra je už číra komédia a je až komicky okaté, že všetky takéto scény majú jediný účel: chvastúnske predvádzanie sa protagonistu. Pred vyvrcholením filmu som sa snažil predvídať, čo ešte hrdina predvedie a položartom som tipoval, že bude balansovať na krídle lietadla. A na môj údiv som nebol až tak ďaleko od pravdy. Pri jeho vrtuľníkovej akcii sa už spolu s partnerkou nedokážeme udržať a u nás v obývačke prepukne bujarý rehot. Z tohto sa proste rokmi stala čistokrvná paródia samého seba a ja nemôžem uveriť, že to má na svedomí režisér, ktorý stojí aj za skvelýmSicílskym klanom (1969). No a čo je úplne najhoršie, kriminálna zápletka (a jej rozvíjanie) je taká chabá, až to pôsobí až trápne (psychopat si robí, čo sa mu zachce, chodí okolo vyšetrovateľov ako na deň otvorených dverí, všetci sú ako slepí a hluchí, jedna z obetí nespozná hlas svojho dobrého známeho). Nuž, aspoň som videl pekné obrázky Paríža a dozvedel sa zaujímavú vec, že Eiffelovka je v Paríži vidieť prakticky z každého miesta."Som voľný?" "Áno." "Prečo?" "Pre tvoje krásne oči."

Jedna z nejlepších kriminálek s Belmondem. Viděl jsem ji už několikrát, ale teprve včera jsem zvedl hodnocení na maximum, protože mě opravdu nenapadá důvod, proč byť jen jednu hvězdičku strhávat. Parádní akce, napětí, drsný Belmondo (který tentokrát ani nemá čas balit ženy), povedený záporák a k tomu samozřejmě perfektní muzika od Mistra Morriconeho. Výborné.

Taková lehce nadprůměrná Belmondovka, která udržela mou pozornost jen díky tématu sexuálně frustrovaného vraha, vylévajícího si zlost na mladých Pařížankách. Belmondo tu předvádí tradičně své kaskadérské kousky a většina z nich jen natahuje minutáž (střecha nejvíc píše), než aby posouvala děj dopředu. Psychologický rozbor vraha je směšný. Kéž by jednou někdo natočil thriller, kde vraždí úplný opak psychologického profilu. Pobavila mně neschopnost policie: Belmondo s kolegou navštíví nemocnici a na chvíli se s nimi na chodbě baví doktor ve slunečních brýlích, což je úkaz, který nepřehlédnete a hned tak nezapomenete. A hned ten samý den pronásledují podezřelého, přičemž Belmondo opět musel vidět, že dotyčný nosí sluneční brýle, dokonce chytí na střeše jeho skleněné oko, ale prostě není schopný si to spojit dohromady, což by zvládl i průměrně inteligentní policajt. V kontextu hlášky Belmondova nadřízeného, že nemá žádný mozek, jenom svaly, to vyznívá nechtěně komicky.

K dnešnímu dni jsem viděl přesně 20 filmů s Belmondem a Strach nad městem se tak stává mým jednadvacátým. Díky velkému počtu režijních a skriptových chyb a hloupě a líně napsanému scénáři jde bohužel zatím o belmondovku pro mě úplně nejhorší. Respektive první vyloženě nedobrý Belmondův film. Tuhle pařížskou slátaninu totiž bohužel nezachrání účast ani Jean-Paul Belmonda, ani Ennia Morriconeho a už vůbec ne jindy dobrého řemeslníka Henri Verneuila, který měl při natáčení asi kocovinu ... anebo si taky nasadil skleněné oči. Avšak tím zdaleka nejhorším je finální pasáž s vrtulníkem, která působí jako scéna ze Žhavých výstřelů :)

Párkrát jsem to viděl, ale vždy je to vzrůšo. Nevím zda to za komančů dávali často, aby ukázali jak jsou kapitalističtí policajti sebestřední, dělají si co chcou a neposlouchají nadřízené i když výsledky mají. Docela mě udivilo, že poslední potenciální oběť si brala práci domů - na zdech měla výjevy z práce. Nejsympatičtější i nejsrdnatější ovšem byla zdravotnice.