Stephen (2025)

Za poslední dobu je to už potřetí, co jsem dal šanci indické kinematografii, aby si mě získala na svou stranu, ale do třetice se dostavilo zklamání. Předpokládám, že chyba bude v tomto případě nejspíš u mě , protože ve mně Indové pokaždé vyvolávají vzpomínky na dobu, kdy jsem pracoval v Ostravě a měl jsem až příliš dobrý výhled na Masarykovo náměstí. Kromě toho mi silně vadí ten fakt, že jsou tyto snímky vybaveny minimálně dvouhodinovou stopáží, ale děj si dokáže udržet mou plnou pozornost zhruba hodinu a půl a ve zbytku času se spíše nudím a snažím se nevidět a neslyšet různé zpěvohry a divné chování všech zúčastněných. Tady to zpočátku vypadalo na zajímavý příběh; ten vzal ale za své zhruba v době, kdy ten policejní borec s hustou motorkou a náběhem na rakovinu plic začal být nebezpečně intuitivní, v čemž mu zdatně sekundovala znalkyně přes lidskou psychiku. A zabilo to příšerně natahované finále, které navíc přišlo s informací, že by to celé mělo ještě pokračovat... No, fanda indického filmu už ze mě holt nebude. / Poučení: Říká se, že ruce jsou příborem králů, tady to tak ale zdaleka nevypadalo. 2*-(06.12.2025)

tak tohle se indům moc nepovedlo a potenciál zajímavého příběhu je rozpuštěn v nezáživné a přetažené nudě. Ano, je to trochu jiné, než na co jsem z indické kinematografie zvyklý, ale tentokrát to nestačí...40%(09.12.2025)