Stále spolu (2014)

Kraťoučký dokumentární vhled do jedné z nejkontroverznějších rodin našich končin o moderním pračlověku, co si nasekal hafo dětí, aby mohl stvořit svou osobní sektu. Na plnohodnotný dokument se zde až příliš laxně pracuje s kamerou i jakoukoli konfrontací s hlavními “protagonisty”, paradoxně jsem se o rodině Mlčochových dozvěděl mnohem víc v seriáluJitřní záře. Ten navzdory všemu vypráví o člence téhle tlupy, která zde ze zištných důvodů schází. [viděno v KVIFF.TV 4.3.2025]

Po celou dobu sledování tohohle dokumentu ve mě bublala krev a měl jsem nervy jako prase. Mlčoch je KOKOT. Po dokoukání jsem si přečetl pár zdejších komentářů a jsem rád, že nejsem sám kdo si to myslí. Asi nemá cenu psát víc. Je tady pár komentářů, který to docela dobře vystihují. V podstatě se ztotožňuju s komentářem uživatele Galadriel. Též výstižný je návrh na alternativní název: Pokrytecký psychopat a jeho továrna na asociální neurotiky... od uživatele liborek.

Co se týče filmu, nejsem žádný znalec, ale zpracování mi nevadilo. Jsem obyčejný průměrný divák. Občas tam najdu místo, kde bych to třeba už střihnul, ale kamera jede v téměř hrobovém tichu dál. Aspoň to působí trochu dramaticky. Tvůrci se neptají, nehledají střet, neradí, nerejou. A to je osvěžující změna proti té mediální masáži nesmyslně bombastických zpráv o čemkoli. Zvykli jsme si honit všechno na hranu. To od tohoto filmu ndčekejte. A aby bylo úplně vše jasné, tak v mnoha ohledech s hlavním protagonistou nesouhlasím a občas jsem měl nutkání to vypnout, protože mě pěkně vytáčelo čeho je pán schopen. Nicméně nedělá, alespoň dle dokumentu", nic protizákonného.

Čekala jsem asi něco trošku jiného. Nějaký vývoj, posun, nějaké zajímavé názory nebo pohled na jiný život. (ale chápu, že tady na to nebyl prostor, jinak by to "profesionální" otec stopnul a režisérka by nenatočila ani prd) Místo toho se člověk díval na despotického a nepříjemného chlapa, který děti využívá jako nástroj na vydělání peněz trdlováním někde u silnice, protože práce samotná mu smrdí. A tak děti vyrůstající v lese musí šaškovat jako opičky, aby si rodina mohla žít mimo systém, i když mimo něj vlastně nežijí, když natahují ručky. A otec se tváří jako vůdce klanu. Nejvíc líto mi nejspíš bylo matky rodiny, která vyloženě působila jako oběť a vězeň svého manžela, která už se v tom bohužel naučila žít a neprotestovat.

Dokument o „profesionálním otci“ a jeho početné rodině o devíti dětech, trávící život střídavě v několika dřevěných boudách pod pošumavskou vesničkou a obytném přívěsu pod španělským mostem. Zajímavá sonda do života svérázné a před okolním světem uzavřené, rádoby na systému nezávislé komunity, která by však bez dávek hmotné nouze a přídavků na děti, pro které si otec rodiny pravidelně dojíždí, vůbec nemohla existovat. Obraz „profesionálního otce“ Petra není nijak lichotivý – působí dojmem přisprostlého autoritativního despoty, bez jehož souhlasu se v rodině nic neobejde, zatímco matka je odsouzena do naprosto submisivní role na slovo poslušné manželky. Po zhlédnutí této besedy (viz odkaz) jsem však trochu na rozpacích, zda dokument před svým dokončením nebyl záměrně sestříhán tak, aby působil co nejvíce kontroverzně:        https://www.ceskatelevize.cz/porady/10486813722-stale-spolu/21256226454/bonus/21418-beseda-s-tvurci/