Springsteen & I (2013)

Tento fanouškovský dokument je stejný jako Bruce. Je zkrátka fajn.

Je mi jasné, že lidem, kteří Springsteena neposlouchají, to moc neřekne. Pro mě to byl ale nejsilnější hudebně-kulturní zážitek od té doby, kdy jsem Bosse viděl naživo v Edenu. A několikrát jsem se i od srdce zasmál.

Bruce Springsteena mám moc rád, znám velkou většinu všeho co natočil, pražský koncert v Edenu byl velký zážitek. Ale tohle mne nebavilo. Vyprávění fanoušků a fanynek jak se na něj Boss podíval, jak udělali to a ono atd., mi přišlo asi jako když někdo vypráví, jak si stiskl ruku s politikem XY. Je to takové psaní deníku s cílem aby si ho konečně už kurva někdo přečetl a pochopil, obdivoval se, soucítil.(30.01.2020)

Na tomto dokumentu se mi líbí, že je poskládaný z pocitů fanoušků Bruce Springsteena. Ty lidi v něm nic nepředstírají, ale naopak se chovají tak, jak to právě cítí, když se jich zeptají co pro mě znamená jejich oblíbený zpěvák Bruce Springsteen. Všechny ty střípky pocitů a vzpomínek jsou originální a mají své kouzlo, protože zatancovat si s Brucem přímo pódiu, potkat ho náhodně na ulici a společně si s ním zazpívat a zahrát na kytaru, být na chvilku v jeho objetí, nebo si jen tak potřást rukou, to vše je pro jeho obdivovatele zážitkem na celý život. Krásné jsou tu například pocity jedné dívky, která pro Bruce napsala dopis: "Drahý Bruci, napsat že jsem fanoušek, by bylo slabé slovo. Tvá hudba je spjata s mou existencí ,stala se součástí mého příběhu, stala se hudebním doprovodem posledních několika let mého života. Slyšela jsem v rádiu Glory Days a myslím, že mě to oslovilo v ten moment, ve kterém se můj život nacházel. Začala jsem hledat více tvých písniček a mé rodiče docela pobavilo, že jsem najednou začala poslouchat hudbu z jejich mládí. Ale to je právě ono, Bruci, tvá hudba nemá svůj čas a místo. Tvá hudba je příběh, který se klikatí a zasahuje do dalších příběhů kohokoliv, kdo ji poslouchá. Zdá se, že kdykoliv se v mém životě objeví problém, obrátím se na tebe a tvé písničky. Pomohou mi a pozvednou mě. Všichni v životě procházíme temnými místy a někdy se věci nelepší a lepší už nebudou. V takových okamžicích dovede být hudba nejlepším společníkem. Protože připomíná, že na světě stále dokáže být krásně. A že nakonec vše není ztraceno. Bez tebe bych byla ztracená. Děkuji ti."(05.02.2014)

Zajímavý nápad, ale chyběla mi tam alespoň nějaká maličká sebereflexe velkého "Bosse" - Springsteen o fanoušcích. Tak to bohužel zůstalo jen na poli fanoušci o Springsteenovi. Aby se stopáž polo-amatérsky natočeného dokumentu ještě natáhla, tak tvůrci nakonec zařadili koncert z Hyde Parku. Ten byl úžasný, ostatně jako každý koncert Bruce, navíc když se na pódiu sešel spolu s Paulem McCartneym a určitě si tak splnil svůj dávný sen. Ale proč osekat takový skvělý zážitek na ubohých 45 minut?(04.10.2013)