Špión, který přišel z chladu (1965)

Dobře rozehraná zápletka, ve které dva blbci hrají pěšáky a myslí si, že jsou dáma a věž. Tak abych více nenapovídal. Ale v každém špionážním filmu se agentovy vymstí, když do věci dá pocity místo chladné kalkulace. Pocity zatemní úsudek a rozvahu. Tady je to přímo ukázkové. Burton se nechal najmout, protože s ním cloumali pocity a nakonec se rozhodl pocity nechat vyhrát. Tak prohrál vše vyjma nominace na Oscara, kterou si skoro zasloužil. 70%

Špión, který přišel z chladu, The Spy Who Came In from the Cold, se pracovně do chladu zase vrátí. Míněno že pracuje pro Západ a je vyslán na Východ, aby tam potopil jednoho východního agenta, který ohrožuje druhého východního agenta, ve skutečnosti dvojitého agenta Západu. Scenáristé Guy Trosper a Paul Dehn, vycházející z knihy Johna le Carré, vpletou do příběhu ještě jedno nebohé nešpiónske děvče a poté, co i ona svému špionovi nevědomky ale plánovaně přispěje, oba při návratu z chladu rukou východních agentů zemřou. Takže Západu mise vyšla, ale těmhle dvěma moc ne. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj.MacGuffin

Těžké hodnocení. Špion který přišel z chladu je ještě vzdálenější bondovkám než Případ Icpres ze stejného roku. Nenabízí žádnou akci, první půlka je nuda až k usnutí. Na druhou stranu - Richard Burton je fantasický jako zdeptaný špion bez iluzí, který toho alkoholika co hraje ani vlastně hrát nemusí. Plán, ve kterém se má pomocí sítě intrik a dezinformací zbavit šéfa německé špionáže je skvělý a ještě skvělejší je finální zvrat o co doopravdy šlo. SPOILER. Bohužel skončí to naprosto špatně. KONEC SPOILERu.Každopádně 4* jsou spíše za herecký výkon a chytrý a realistický film, než za to že by to byl napínavý a strhující špionážní thriler.

Pomalé tempo jsem si vychutnával, užíval si bezútěšnou atmosféru, elegantní kameru, nostalgický saxofonový soundtrack, úsporné herectví – nejenom Burtona, ale třeba i takového Cusacka, který mi svojí britskou čajíčkovou distinguovaností hrozně připomínal Gatissova Mycrofta Holmese – a nějakou dobu i zápletku a úvahy postav o nevděčném životě špionském. Ke konci, zhruba od nástupu Voskovcova až příliš snaživě mazaného právníka, už ale bylo těch řečí na mě moc, jak těch vysvětlovacích, kterými si film (zbytečně) pojišťuje, že se v něm divák neztratí, tak těch filosofujících (víceméně pořád na totéž téma). Potenciální čtvrtou hvězdičku pak u mě definitivně pohřbily „překvapivé“ zvraty v úplném závěru, které člověka s o půlstoletí delší diváckou zkušeností bohužel už tak nepřekvapí. ***1/2

Další filmová adaptace románu Johna le Carrého, který má nezaměnitelný rukopis: tempo vyprávění více než pomalé, někdo by řekl, že se tam ale vůbec nic neděje... a pak to v závěru přijde a chudáky neznalé málem zabije hutná atmosféra, emoce a všechno to kolem a okolo. Po snímku (a knize) Tinker, Tailor, Soldier, Spy už jsem si na to dávala bacha a stejně jsem zůstala nevěřícně koukat jak motýl znehybněný špendlíkem (jiné přirovnání mě opravdu nenapadá). Knihu jsem zatím nečetla, ale i tak chválím scénáristy, že opět vystihli ducha příběhu a černobílá kamera to už jen podtrhla.