Na černé listině (1976)

Film se dostal na konci 70. let i do českých kin. Naši soudruzi tím chtěli poukázat na perzekuování amerických soudruhů v 50. letech. Mnohým tuzemským divákům však neuniklo, že ve stejné době i v době uvedení filmu probíhalo mnohem horší perzekuování "nesoudruhů" právě českými a sovětskými soudruhy. Jinak Allen dobrý jako vždy a začátek závěrečných titulků mluvil za vše.

Téma McCarthismu je poměrně silné. Nesrovnával bych to s politickými procesy na východě, protože v USA nikomu nehrozila šibenice, kriminál, ani se nevymlacovaly přiznání mučením. I tak výbor pro neamerickou činnost balancoval na hraně zákona, nepsané seznamy ničili profesní i osobní život lidí a příběhů jako tento bylo určitě spousta. Že by se to dneska nemohlo stát? Dneska se zabírá pro "proruské" názory, frčí cancel culture... Zkrátka na papíře silný příběh slabocha, který se dočká slávy tím že svým jménem překrývá scénáře zakázaných autorů a pak se bojí riskovat, aby o tu slávu nepřišel. Jenže obsazením Woody Allena se potenciálního silného dramatu stává "dramedie" a film, který ve výsledku není nijak extra vtipný, ani nijak strhující. Závěr je parádní, líbila se mi písnička a role Zero Mostela, ale i tak to víc než na 3* pro mě není.

Úžasne, dobre zahraný film o jednej z najväčších tragédií v USA. Tento film sa zaoberal tým, ako čierne listiny zničili životy toľkým ľuďom v zábavnom priemysle. Scenár k tomuto filmu napísal Walter Bernstein, ktorý sa v skutočnom živote dostal na čiernu listinu. Niet divu, prečo to bolo také dobré. Písal z vlastnej skúsenosti a teda od srdca. 8/10

Film o protikomunistickom hone na čarodejnice v 50.tych rokoch. Téma je síce závažná, ale prevedenie je také nemastné neslané. Ani dostatočne dramatické, aby ma to nejak rozhodilo a ani dostatočne vtipné. Film drží na hladine priemeru Woody Allen vo svojej typickej úlohe ukecaného neurotika. Ale tentokrát nemá podporu v scenári, ktorý by mu poskytol poriadne vtipné hlášky. Je to len také bezzubé a dosť povrchné poukazovanie na jeden problém z minulosti. Čo dosť prekvapí vzhľadom na to, že na filme makalo toľko ľudí, ktorý na tom hnusnom zozname boli. 5/10.

Ucházející začátek, dobrý konec. Mezi tím jalový děj bez tragického napětí i komiky. Doba, v níž se antikomunismus snídal s ovesnými vločkami a sloužil filosofickým analfabetům (jako dnes tzv. „neomarxismus“) k odvádění pozornosti od inherentních rozporů kapitalismu, slibuje silnější vyprávění, než jaké je předvedeno tady. To se povedlo nedávno v Trumbo/2015. Přednost ale stále dostávají příběhy reflektující situaci v kultuře či publicistice (The Way We Were/1973, September/1987, The House on Carroll Street/1988, Majestic/2001, Good Night, and Good Luck/2005; Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull/2008 ve vědě) a nadto chybí odvaha ke konfrontaci, jakou by vyvolal film třeba o manželích Rosenbergových (kam samozřejmě nepatří fikce Daniel/1983). Ačkoli by i takovému námětu prospěly episody nevinných (Oppenheimer, Chaplin…), jeho ústřední ideovou hodnotou by bylo traktovat politické klima nikoli z pozice „nevhodně“ svobodomyslných obětí, nýbrž přesvědčeného nepřítele, který infiltroval tehdejší antikomunistické zřízení s cílem je geopoliticky zneškodnit. Fakt, že se nikdo nepostaví na stranu nepřítele, ale jen obětí, dokazuje definitivní triumf stupidity idealizující kapitalismus.