Sofie a ukradený poklad (2008)

Novější studiová pohádka s příšerně šišlavě přihřátým králem (Jan Hrušínský), dalšími dvěma šišlavě přihřátými nápadníky pro princeznu Dodem a Bobem a škaredou princeznou. Tyhle postavy jsou fakt divný, ale v celkovém kontextu pohádky dávají smysl a dokonale do ní zapadnou. Stejné je to s kulisami, které nejsou nic extra. Kostýmy jsou sice vkusné, ale mě se nelíbily. Ovšem děj je pěknej, pobaví, a to je hlavní. Celkově jedna z hezčích televizních pohádek na nedělní odpoledne. [542. hodnocení, 36. komentář, 52%]

Pohádka se pohybuje na pomezí vcelku dobré a tragicky zoufalé. Jsou zde prvky humorné, které mají způsobovat záchvaty smíchu, ale ono to nějak nefunguje. A proč? Protože princové mají půbosit směšně, ale otázkou je, zda to nefunguje, protože bratři Rašilové přehrávají nebo proto, že jsou napsané hrozné dialogy. Stejné je to s králem a hospodou, kde Vladimír Dlouhý jen vysedává a čeká, takže sledujeme časté záběry na hospodu, kde se vlastně nic neděje. A stejné je to s dějem. Je ještě vtipný nebo už totálně hloupý? Nedivím se, že jsou zde lidé, kteří budou tvrdit, že jim to přijde vtipné. Mě zase přijde, jako by si tvůrci mysleli, že jsou diváci blbci. A to včetně dětí. Dnešní děti jsou ale krutě jiné.

Prostě mi to nesedlo. Ani ten humor, ani předabovaná princezna, ani dvojice kulišáků, ani přehrávající Kříž, který své rádce hraje ve všech pohádkách na jedno brdo, ani stále stejně udivený Hrušínský. Snad jen Kratina s Dlouhým to trochu svou střízlivostí a skutečným herectvím zachraňují, ale jinak na hodinovou pohádku zbytečně zdlouhavé a vlastně nevtipné. A ty zvukové rádoby komické jingly jim poradil kdo?

Jako o podobné pohádce z téže dílny 100+1 princezna lze i o Sofii a ukradeném pokladu říci, že realizace zůstala hluboko pod úrovní sympatického záměru, v tomto případě koncipovat pohádku quasi grotesku. Na jedné straně je to pouze tato grotesková koncepce, která ospravedlňuje příšernou dějovou naivitu (a některé herecké nevýkony), na druhé straně je groteskovost pouze nepříliš odvážně naznačována (nejvýrazněji asi hudebním doprovodem), tudíž zůstávají nezhodnoceny i mile groteskní stylizace Hrušínského a bří Rašilovů či královské sídlo jako panská lovecká chata. Z ostatních Kříž, Příkazký, Kratina v pohodě, kdežto Töpfer a princezna (předabovaná) nic moc. Dlouhý jediný hraje kvalitně charakterně a to tak, že na sebe od začátku strhává pozornost, což je jednak smutné ve společnosti dřevěného komparsu hospodských karbaníků, jednak matoucí, protože nakonec má jeho postava okrajový význam a miniaturní prostor a vůbec celou tu vrchcábovou linku se nepodařilo hodnověrně včlenit do ostatního děje.

je hezké, že tu máme tvůrčí skupinku, která se snaží k pohádkám přistupovat trochu jinak, ale chtělo by to ještě trochu doladit - i když je to místy vtipné, děj se zároveň až příliš vleče. Hrušínského typ (bohužel ho zrecykloval v několika pohádkách) senilního krále je mnohem slabší než ten Nárožného, princezna je ošklivá, neumí hrát a navíc je ještě předabovaná. Příkazký dokazuje, že pohádkové klaďasy umí jen jedním, trošičku přituplým způsobem. Tradičně kvalitní je Dlouhý, ten ale zas pro změnu nemá co hrát. Recyklovaná je bohužel i hudba (Kořínek) která se navíc neustále opakuje.