Snila jsem o Africe (2000)

Snímek, který je spíše o pohřbech a pytlácích, než o krásách Afriky. Scénář dost nevybíravě tlačí na divákovy city, snad až příliš. Hlavní hrdinka měla holt pech, ale když si vybrala za domov Afriku, co mohla čekat? Mřelo to kolem ní jak vojáci u Stalingradu a ani ona neměla na růžích ustláno. Jinak to byl vlastně dost nudný film, který by bez známých jmen a příběhu, vycházejícímu ze skutečnosti, byl úplně zbytečný. Sám mám raději Vzpomínky na Afriku, kterou tento snímek nejspíš lehce kopíruje. Věřím, že takových podobných bláznů, kteří se rozhodli pokořit divočinu, je mnoho. Jen doufám, že o nich všech nenatočí film. 40%

Afrika byla snem. Cena však byla veliká. Příběh, atmosfericky spíše v romantickém dobrodružství než v dobrodružné romantice, vypráví příběh o ženě, která se rozhodla odejít z monotónního života v Itálii a začít život nový v Keni. Jak už to ale bývá, představa je jedna věc, realita druhá. Příběh je nenáročný a v tom je možná zrovna u tohoto snímku ten problém. Ono nelze rozeznat jakým směrem vlastně snímek jde. Ukazuje krásu Afriky tak jak vypadá a nebo se jedná v jistém smyslu o kritiku daných situací v Africe se odehrávající? Africká příroda je zachycená opravdu nádherně. Leckterý dokument by mohl i závidět. Jenomže scénář jaksi postrádá hloubku ve své působnosti. Lidský přístup hlavní hrdinky může být zajímavým artiklem, ale celé koncepci příběhu prostě jakoby něco chybělo. Větší dramatičnost? Větší emoce? Dějství pomalu ubíhá a po divácké stránce se čeká, co zásadního se kdy stane. Kdy dojde k nějakému zvratu. A ono nic. Najednou film končí a vzniká otázka, o čem to celé vlastně bylo. Je to zkratka snímek, který se nějakým způsobem bohužel minul svého účinku.

Mrzí mne nízké hodnocení tohoto filmu i jeho srovnávání se Vzpomínkami na Afriku.Oba filmy jsem vnímala naprosto odlišně. Za sebe jsem toho názoru, že se jedná možná o nejlepší film Kim Basinger a obsazení Vincenta Pereze vidím jako velmi přínosné - nemá a ani nemá mít ve filmu moc prostoru a jeho obsazení velmi upřesňuje atmosféru vztahu mezi partnery a šetří filmový čas pro jiné scény. Afrika je krásná ale i drsná a kdo tam byl, tak moc klišé nečeká. Nečekám ale ani dokument a tím, že je film v podstatě hodně romantický a až nudný, tak mi nakonec připadá vyvážený a mám jej opravdu moc ráda.

Pro mě tyhle filmy o srdcervoucí lásce k Africe moc nejsou, protože já jsem srdcem Evropanka, Evropu miluju a nikdy bych v Africe žít nechtěla. Ale každý jsme jiný a ve filmu se do té Afriky podívat není špatné, Ale pro příště zvolím nějaký dokument. Tohle fakt nemělo grády. Snad jenom na Vincenta Peréze se dalo dívat

Film už jsem viděla strašně dávno, dneska jsem na něj náhodou přepla a vzpomněla jsem si na něj a dokonce jsem věděla, jak bude dále pokračovat a jak taky skončí, což svědčí o tom, že ve mně něco zůstalo a tím pádem mě zaujal. Veliké plus má film jen díky prostředí, ve kterém se odehrává. Afriku miluju a podívat se tam (ale na vlastní pěst) je můj sen už několik let. Proto když se na Afriku dívám v televizi, vždycky mé srdce zaplesá. Plusem také je příběh podle skutečnosti, to mám vždycky ráda. Tvrdím totiž, že nejlepší scenárista je sám život. Herci taky v pohodě... Není to nejlepší a na emoce nejsilnější film o Africe, ale i přesto ho mám docela ráda.