Sněžná noc (2009)

Film plný beznaděje, lidského chtíče, soucitu a bezmoci. Úžasné sledovat herecké umění bratrů Dlouhých, kteří si i přes svůj příbuzenský vztah dokáží být natolik odcizeni, tolik se od sebe odlišují…Příběh je velmi jednoduchý a dá se použít pro jakékoliv období. Každopádně si myslím, že ho ocení spíš něžné pohlaví....Jeden keř dva ptáky neuživí. Nebo spíš jeden bobr v tomto případě.

Eduard von Keyserling u nás skutečně nepatří mezi nejznámější autory (ačkoli v jedné staré adaptaci v DDR hrála Zora Jandová). Ale i proto si Körner mohl dovolit sáhnout do Vilímkovy knihovny a inspirovat se románem orozmanitých srdcích. Výsledkem je zdařilý televizní film, odehrávající se na přelomu let 1913/1914. Pozdní secesní stylizaci pomáhal dotvořit Cieslarovi Marek Jícha za kamerou a je to znát. Zdánlivě poživačná atmosféra se mění ve studenou, osudy jednotlivců se rázem překlápí z nadějných vyhlídek do nejhlubší deprese. Výjimečné výkony sehrály Čvančarová i Hřebíčková, herečky tradičně obsazovány do méně náročných úloh. Naopak Dlouzí dostáli vcelku snadno svým dobrým jménům. Zvláštní otazník asi vždy už bude viset nad Zadražilem, který dodnes není příliš často vidět v seriózních námětech.

Zpočátku jsem se do toho nemohl dostat, ale najednou mne to doslova vcuclo. Cieslarovi se podařilo navodit vskutku temnou atmosféru. Dokonale rozkreslené postavy bratrů Dlouhých, Čvančarové, Hřebíčkové i Zadražila. Propojené osudy všech zúčastněných. Zdánlivě bezvýchodné bezvětří v životě několika lidí, kteří navíc svůj osud musí sdílet s těmi ostatními ztracenci. Po každé noci ale vyjde slunce, nastane ráno, a když se rozední, přečtete si na vývěsce prohlášení "Mým národům". Fantastický Vladimír Dlouhý...80%.

Milan Cieslar mě zatím žádným svým počinem vyloženě nezasáhl, nedostal. Tak je to i s televizním filmem Sněžná noc podle scénáře Vladimíra Kornera, který mohl ze scénáře dostat určitě mnohem více, když vzpomenu filmy např. Adelheid nebo Údolí včel. Naštěstí vše vynahrazuje výborná kamera, solidní hudba, celkové lokace natáčení a vhodné dobové kostýmy, na kterých se podílela výtvarnice Evženie Rážová.

Naprosté zklamání, ba zděšení. Nemohu jinak hodnotit, než jako totální propad. A to bez milosti, jelikož zúčastnění tvůrci, namísto aby využili své velké možnosti, zpackali všechno neuvěřitelným způsobem. Domnívám se, že základní chyba tkví v samotné literární předloze, potažmo ve scénáři. Pokud šlo o "dávno zapomenutý" román, měl nepochybně zůstat i nadále v zapomnění. Nevím, proč si Vladimír Körner vybral právě tuhle vyčpělou pitomost. Škoda námahy, peněz, výpravy, škoda pěkných interiérů a exteriérů, které jenom prohloubily propast mezi působivou vizuální formou a hystericky nabubřelou prázdnotou příběhu.