Někde je možná hezky (1991)

Tak tady se zdejším hodnocením dost míjím. Jako, tady by stačilo pořádně (ale FAKT pořádně) promyslet scénář a bylo by z toho naprosto skvělé drama. Kvůli němu se tady postavy chovají divně, kvůli němu jsou některé scény dost směšné (třeba návštěva rockového klubu nebo ta random sebevražda, na kterou Martin po cestě narazí) kvůli němu je Martin vykreslen jako bůhvíjak velký bojovník proti komunismu, přičemž jeho největším protestním počinem bylo, že jako jediný ve škole zůstal stát, když si z kamarády pouštěli Beatles, ale jinak to vůbec není špatné. Dost mě překvapuje, že za něčím takovým stojí Cieslar, protože od něho bych vůbec nečekal pokus o poetické psychologické drama - a už vůbec ne celkem povedený pokus. Natočené je to slušně, postavy jsou představeny dobře a celé se to vyvíjí sice předvídatelně, ale celkem zajímavě. Dokonce to i má co říct - SPOILERY celé je to o Martinovi, který je až naivně lehce fanatický fanda Beatles a hlavně Johna Lennona. Taky ho vzhledově trochu připomíná. Jenže teď už Beatles nejsou takový kult, svět se změnil, doba se změnila, hudba taktéž a Martin se svojí stálou velkou oblibou Beatles do nové doby nezapadá. Má špatné vztahy s rodinou (ale není to zrovna jeho vina), jeho přátelé na Beatles už nejsou a tak chodí smutně po ulicích a jelikož právě zemřel Lennon, je tím zdrcen a chodí smutně ulicemi nejmenovaného města. Najde však holku, kterou Beatles zajímají taky a Martin do ní vkládá všechny své naděje, jenže ty se postupně trpce rozplynou, když se s ním rozejde a on pak zjistí, že ji spíš zajímá současná hudba. Nenachází východisko ze svého smutku a pokusí se o sebevraždu. V sanitce prožívá snovou vizi, ve které chodí po New Yorku a potkává v něm Johna Lennona, který mu poradí, že se má v životě pohnout dál a nemá se na něm pořád upínat (což může působit směšně, ale na mě kupodivu ne a své místo ta scéna v tom filmu má). Svůj pokus naštěstí přežil, na čas končí v psychiatrické léčebně, ale pak se s čistou hlavou a znovunalezenou chutí do života vrací zpět do světa a do své práce. KONEC SPOILERŮ Upřímně, mám z toho filmu pocit, že zde chtěl Cieslar hlavně vyjádřit své niterné pocity a to se mu myslím povedlo. Ztráta staré doby a příchod nové, do které se hlavní hrdina nehodí, je zde podle mě až druhým tématem, každopádně pokud jste schopni odpustit pár vyloženě směšných scén, tak i to má zde svou sílu. Každopádně je fascinující, že nějaký Cieslarův film má vrstvy - a to je tu ještě ta třetí, odrážející dobu komunismu (a ta se podle mě už nepovedla). Rozhodně bych se ani nebál sem přidat žánr psychologický, protože tím ten film je stoprocentně. A překvapivě někdy zafunguje i jeho poetika, takže se rozhodně nejedná o špatný film. Chtělo na něm ještě zapracovat, ale jinak se mi líbil a velmi mile mě překvapil. On působí svým tématem a zpracováním dost zvláštně, ale nějak funguje a to je podle mě hlavní. Tak jako tak, Někde je možná hezky si podle mě nezaslouží být v černých číslech, ten film něco do sebe fakt má. Silné 3*

Podivnost. Velmi nepovedený scénář, spíš mi to připadá jako kostra která se obalila těmi nejjednoduššími replikami a už nebyl čas je vylepšit. Hlavní nehrdinazamrznul v deseti letechvěku. Z pietních důvodů nedokoukáno. Zajímavý komentář: sinp

Prazvláštní plácanice. Já jsem obecně příznivcem zadumaných poetických filmů "o ničem", ale co je moc... Je opravdu neuvěřitelné, jak lze promarnit přiživení se na Lennonově fenoménu. Z filmu divákovi zřejmě zůstane v paměti pouze a jedině scéna s Michaelou Jílkovou.

Lennona má rád kde kdo, ale málokdo dá své sympatie na odiv takhle mizerným způsobem. Je to až takovej "materiál", že nikomu nestálo za to dát ho v plén na Uložto.cz

Za ty záběry porevoluční Prahy a letiště jedna hvězda. Jinak jsem překvapen, že jsem to dal až do konce....