Snadný prachy II (2012)

Druhý diel má vyššie tempo, lepší rytmus a hutnejší dej než diel číslo jedna, čo ale nemusí vyhovovať každému. Ide viac o mozaiku viacerých postáv, predsa len minule to bol predovšetkým príbeh JW. Potešil aj inovatívny strih, ako pri paralelnej montáži, tak napríklad krátkym flashforwardom o minútku vpred a následným návratom do súčasnosti v rámci jednej scény. Väčší priestor dostal aj Fares Fares, ktorý bol vtedy predsa len známejšia tvár ako Kinnaman. Chyby by sa samozrejme našli, pri rámuse sledujeme len akciu, susedia alebo ľudia na ulici akoby neexistovali.

Dvojka sa mi lúbila viac, ako prvý diel. Akoby tu JW nemal ani kedy čas byť arogantným, vychcaným zmrdíkom. Tu, už po skúsenostiach z basy, ide na vec hned' na tvrdo, bez srania sa. Záver bol veľmi vymakaný podľa mňa. Krásne vygradovaný. Síce mi trochu prekážala tá dramatická snaha o poľudštenie gangsterov (V jednotke a ani v tomto diely nie je jedinej postavy, ktorej by som fandil, aby som pravdu povedal. Všetci sú tu totiž zmrdi!), ale nad tým sa dá hravo prižmúriť oko. Nie je to síce za čistých čtyri, ale ani za tri. Prikloním sa k vyššiemu hodnoteniu ale, pretože, ako som už spomenul, bavila ma táto časť viac, ako prvá.

Jedničku už si nepamatoval, tak jsem byl docela v nevýhodě, protože ty postavy byly trochu pro mě no name. Ve výsledku co jsem psal ohledně prvního dílu, zde to sedí taky. Babak Najafi si vychutnává konec filmu hodně na pána. Běží hudba v pozadí, napětí a prostě jedete kam Vás vítr zavane. Prostě se toho stane během chvilky hodně. To je možná největší problém, že zase jak v jedničce jste u tý love story a vcelku pomalu to rozjíždíte. Jak už jsem psal, tento film je spíše drama, který nemá akční pasáže na deset minut a tři honičky během chvilky, snaží se to být aspoň trochu více reál a je vážně stále super, že to prostě jako divák nečekáte, že někdo zemře během chvilky, aniž bys to neřekl, že prostě jo. Pro mě samozřejmě škoda, že jestli jeden flashback my vykouzlil nějakou situaci, tak je to spíš rafirovaně natočený, kdy se vracíte v průřezu časem, přitom jedete současnost. JW jede dobře, ale Matias Varela tu má mraky ukázat, že fakt herec umí a samozřejmě ta klasická banda okolo Srbů. Nahodil už zlehka trojku a ta bohužel začíná fakt nudně a doufám, že se jen neprojede stejná omáčka i po třetí, protože už by to bylo zbytečně moc na sílu. 75%

Druhá část plynule navazuje na první, změna režiséra ještě neznamená úplnou změnu stylu, ale přestože je stopáž kratší, nějak se to více vleče. Dobrou půlhodinu času řešíme stále ještě návaznosti událostí z jedničky a jejich dopad na ty stejné postavy, teprve až ve druhé půlce se trochu posuneme v ději, a titulní "snadný" prachy vystřídají snad všechny myslitelné majitele. Jenže vyprávění opisuje opět ten samý oblouk, trochu křečovitě proplétá všechny v jedno klubko hadů, a snaha o osudovost je vyloženě jalová. Nakonec z toho vyšlo docela zbytečné pokračování, které mě sice zabavilo, ale jelikož snad nejzajimavější zde byl vedlejší Fares Fares a jeho trable, tak je jasné, že se to celé určitě dalo vymyslet mnohem lépe.

Skoro bych napsal jen, že bez dvojky nelze chápat jedničku, což by asi stačilo, jenže bych rád pro upřesnění upřesnil toto: příběh pomalu odtékající jedničky, se skládá střípek za střípkem až v tomto pokračování, do uceleného obrazu humusoidní společnosti, která krom přívětivosti k černochům, buzikům, a všelijakým jinejm vším, věnovala světu i Ikeu, Pipi, a děti z Bulerbinu. Do sledování tohoto obrdíla jsem netušil, kde Švédsko je, jedinej švéd kterýho jsem znal, byl Olaf na Palmě a Olaf Keffison. Díky Snabba Cash jsem pochopil, že švédština je pokurvená anglina, švédi jsou většinou černý, poločerný a nebo srboalbánci. Naštěstí do Švédska nemám v plánu vycestovat, tak mi to je fak fuk.Tím vším chci pouze vzdát hold tvůrcům tohoto, páč přes výše zmíněné, se tvůrcům podařilo uprostřed těch sraček vymodelovat hodně uvěřitelnej, vcucávací a podařenej snímek, a tímto se loučím, a vrhám se na švédskou trojku.