Klepání na nebeskou bránu (1997)

Německá kinematografie devadesátých let málokdy vyprodukovala tak živočišnou a funkční záležitost, jako je tato kultovní road movie. Klepání na nebeskou bránu stojí na zdánlivě banálním kontrastu dvou protikladných povah, ale díky preciznímu balancování na hraně tragédie a nespoutané grotesky dokáže z tohoto konceptu vytěžit maximum. Ústřední duo v podání Tila Schweigera a Jana Josefa Lieferse vykazuje přirozenou dynamiku, která tvoří páteř celého vyprávění – od prvního „ukradeného“ panáka tequily v nemocničním pokoji až po nevyhnutelný horizont oceánu.. Nejsilnější stránkou snímku je schopnost plynule střídat nálady, aniž by celek působil roztříštěně. Režie Thomase Jahna sebejistě přechází od melancholických úvah o konečnosti bytí k až komiksově laděným akčním sekvencím s neschopnými gangstery v patách. Snímek se sice nevyhýbá určité dávce sentimentu, ale servíruje ho s lehkostí a drzým humorem, který efektivně maskuje i ty nejvíce nepravděpodobné scénáristické náhody. Právě tento žánrový koktejl, v němž se mísí osudovost s naprostou uvolněností, dává příběhu jeho nezaměnitelný, náladově vyvážený charakter.. Vizuálně i hudebně jde o čistou esenci své doby, která však díky univerzálnosti tématu nestárne tak rychle, jak by se dalo očekávat. I s odstupem let zůstává film především oslavou svobody, která namísto patosu sází na energii a srozumitelné poselství. Klepání na nebeskou bránu tak nefunguje pouze jako drama o umírání, ale především jako svižná, emočně inteligentní jízda, která dokáže diváka rozesmát i dojmout bez zbytečného citového vydírání.80%

O německých filmech platí spousta předsudků. O tomto to ale neplatí. Za vším stojí jediný sen. Vidět moře před skonem. A když máte prachy od gangstrů, tak proč si tu cestu neužít se vším všudy. Jeden je excentrický bivoj, druhý je úzkostlivý dobrák. Spolu tvoří ten správný mix. Jejich vztah se přirozeně vyvíji a hlášky fungují jako tmel jejich neortodoxního přátelství. Víš, já jsem ještě nikdy nesouložil s více ženami naráz. Bože, to nemůžeš říct místo souložení nepíchal?

Príjemný nenáročný film, ktorý sa síce hodne inšpirujePulp Fiction, ale zato hodne pôsobivo v danom prostredí s danými postavami napriek tomu účinkuje. Akoby na jednej strane vďaka tomu, že sa týmto aspektom absolútne netají, a na druhej, že sa okolo neho motá, akoby ho v skutočnosti ani neobnášal. Dejom teda plynie pomerne adrenalínovou jazdou, ktorá aj zabaví, aj inak zaujme, no napriek tomu zároveň nedá takmer žiadny pocit, že by išlo o niečo viac než len bežne nadpriemerný výplod, ktorý nemienim nadhodnocovať len preto, že tu má červené čísla.

Je fascinující, jak nikdo neřeší, že tu máme dva velmi mladé pacienty s rakovinou. A právě tímto faktem je dnes film mnohem více aktuální než v době svého vzniku. Dnes je totiž už celkem normální, že se tato diagnóza týká i ročníků, u nichž byla ještě v době natáčení filmu spíše výjimečná. A právě mladší lidé si snad díky tomuto filmu uvědomí, že začít žít naplno až ve chvíli, kdy začnou umírat, je zatraceně pozdě.

„Máte v hlavě docela velký nádor. Začíná vám tlačit na mozek. Už je pozdě.“ - „Kolik mi zbývá času?“ - „Každý den se počítá.“Film, ve kterém žádná kulka nemine svůj cíl…tedy až na to, že naprosto všechny. Navzdory tématu pomalého, avšak jistého umírání jde převážně o příjemnou záležitost. Film sice sází na opravdu velkou nadsázku, což se projevuje množstvím nepříliš uvěřitelných scén, ale já osobně s tím ve výsledku neměl až takový problém, protože se pořád jedná o snímek, u kterého se dá docela snadno vypnout a vcelku dobře se pobavit. Humor je tu pravda jednodušší a nesedne každému, ale stejně se našlo hned několik scén, které mě rozesmály (a ta s 2 po zuby ozbrojenými armádami byla opravdu podařená). Zároveň má film převážně pohodovou atmosféru k čemuž lvím podílem přispívá také velmi dobře sestavený soundtrack (a ne, není to jen o té stejnojmenné písni). Za mě to budou slušné 4*.„Kouření…kouření pomáhá.“ - „Kouření?! To v žádném případě! Kouření škodí zdraví.“ - „A copak mám snad rakovinu plic?“