Škyt (2002)

Ať se na "Škyt" dívám z jakéhokoli úhlu - jako na satirický obraz života (a smrti) na maďarském venkově, detektivní příběh o vzpouře žen, lyrickou hříčku na darwinovské téma, případně na téma nekončících proměn organické hmoty, nebo lekci o významu jednoho ze smyslů, které jsme nechali zakrnět - vidím dílko formálně osobité, poutavé a vtipné. Kdyby bylo o něco kratší, nezlobil bych se.

Krimi za mě spíše nikoliv, mysteriózní s přihmouřením očí snad v poslední třetině. Rozhodně však originální snímek s hodně divnou poetickou atmosférou, který mi dokonale připomněl, proč se tak rád dívám na různé lokální, nezávislé a různě stylově osobité filmy. Ve filmu nezazní jediná klasicky mluvená replika, zato co chvíli slyšíme spoustu zvířecích, přírodních i mechanických zvuků a lidských pazvuků (v popředí se škytajícím dědou), obraz zase nabízí spoustu uhrančivě nasnímaných detailů... a v tomhle stylu se průběžně seznamujeme s běžným životem a chodem světa na vesnici, která skýtá tradiční život ve starém stylu, spoustu řemesel, práce, chov zvířat a udržování domácnosti, ale i konfrontaci s příchozí moderní dobou a přítomností policie. Na to, že snímek neoplývá nějak bohatým dějem, mě po vhodně zvolenou kratší stopáž 78 minut dokázal ovládnout fascinujícími zvukovými i vizuálními detaily a silnou atmosférou, s jejíž gradováním a zvraty v ní (obzvlášť s objevením čehosi nečekaného pod vodou a náhlým příchodem stíhačky) jakoby se mělo něco stát a dojít snad až k pohromě... a z náznaků také cítit jistý „konec starých časů“, ale tu já právě čekal, že veškerý děj podávaný v útržcích vygraduje v pořádné finále a to přišlo spíše napůl... Jako celek za mě nesmírně zajímavý maďarský debut, kterému však k dokonalosti cosi málo chybí.[75%]

Škyt je - jestli jsem ho správně pochopil - pohledem na vesnický život, který si plyne svým pomalým, někdo by řekl i rutinním, ale zato krásným tempem. Právě ale tenhle venkovský život ničí uspěchaná moderní doba, což symbolizuje ta stíhačka a její následky. Přesto policista (asi po škytajícím dědovi nejhlavnější postava?) tak nějak pochopí to venkovské kouzlo a v závěru se do něj vrací, protože takové místo už možná dlouho existovat nebude (což symbolizuje závěr). Vší té pomalosti je přizpůsobena i skvělá kamera a ten fakt, že se tam vůbec nemluví (i když pár banální dialogů ze života by tomu prospělo). Ok, kdyby Pálfi natočil film jenom o tomhle, byl bych spokojený a v nějaké jiné náladě by to na mě možná působilo podmanivě a snad i poeticky, takhle jsem se bohužel hlavně nudil. Jenže co nechápu je ta přidaná krimi zápletka. Vůbec mi do toho všeho nezapadala. Jestli měla mít nějakou hloubku, to nevím a jestli to měl být nějaký absurdní vtip (viz závěr), tak mi do nálady děje vůbec neseděl. Nebo to tam Pálfi dal jenom proto, aby se tam něco dělo? Nebo že někteří obyvatelé vesnice mají skryté úmysly? Ať je to jak je to, moc mi tam prostě neseděla. Ale když tohle pominu, jedná se o celkem zajímavý film s dobrou myšlenkou, kterému ale k dokonalosti chybí nějaká větší poutavost. Ale jak říkám, ta tam možná je, akorát já na to nekoukal v té správné náladě. Silné 3*

Jeden z tých prípadov, keď je oficiálna synopsia presná, výstižná a vo svojej dokonalosti geniálna. Debut momentálne najlepšieho aktívneho maďarského režiséra a môjho obľúbenca, György Pálfiho, je pestrofarebnou mozaikou vidieku na všetkých úrovniach - od dedinskej komunity po ten najdrobnejší hmyz. Formálna stránka je na nebývalo vysokej úrovni (až je vlastne nielen na európsky film, ale aj samotný rok vzniku nadmieru uspokojivá) a dokumentaristický štýl s dôrazom na detail (vo všetkých filmových aj bežných zmysloch slova), ostrosť obrazu a absolútne špičkový zvuk je unikátnym prístupom k "civilnej" látke. Makro zábery na drobnú faunu a flóru strieda kamera vtierajúca sa do súkromia obyvateľov vykonávajúcich bežné činnosti, ktoré Pálfi zrovnáva so zvieratami a strojmi, čím ich stavia na rovnakú úroveň bez prítomnosti čo i len náznaku kontrastu. Práve tu vidím tú odvážnosť, ktorú spomína aj Douglas. Predstavu zvláštneho dokumentu dotvára aj absencia dialógov, resp. s výnimkou asi 3 scén hovoreného slova ako takého, vďaka čomu ešte viac vyniká obraz i zvuk. Hľadať tu príbeh je zbytočné, i keď len v náznakoch sa odohráva mnohé - napr. tu máme čosi vzdialene pripomínajúce kriminálny prípad a postavu policajta, ktorý sa ju pokúša vyriešiť a trávi tak čas medzi dedinčanmi. Nie, Hukkle je postavený na asociáciách a vzájomných prepojeniach medzi živočíšnou ríšou a ľudskou sociálnou štruktúrou, ktoré dohromady vytvárajú pomocou prebiehajúcich procesov zaberajúcich väčšie či menšie časové úseky (resp. obdobia, reprezentované charakteristickými časozbernými sekvenciami) ucelený a bezchybne fungujúci ekosystém. Do toho Pálfi využíva pokročilú animáciu a efekty (rentgen, konvalinka na hrobe), podsúva humorné prvky a opäť tradične rozdeľuje divácku obec na dva tábory. Ja sa s hrdosťou zaradím medzi tých, ktorých tvorba maďarského filmového mága neustále nadchýna a milo prekvapuje. K dokonalosti mi chýbal len možno ucelenejší príbeh, alebo aspoň pritlačenie v niektorých úsekoch. P.S.: Potitulkové zakončenie sa vracia scenáristickou okľukou k začiatku filmu - ako sa "príbeh" začína, tak sa aj končí - čím vzniká cielená harmónia a dokonalé rozuzlenie veľmi mierneho dramatického trojuholníka, tj. dodržiava správny filmový kompozičný postup.85%

Ako by bolo na svete krásne, ak by ľudia nerozprávali a mohli by sme sa naplno započúvať do zvukov prírody. Tichí ľudia sú sympatickejší, pôsobia bezproblémovo, ale stále sú tie zvieratá na pohľad milšie. Poprosil by som touto cestou, aby všetci moji známi pár týždňov držali hubu, všetci sa tak budeme mať radi, nebudeme vedieť o svojich problémoch a keď niekto niekoho aj náhodou zavraždí, tak sa to možno aj bez slova premlčí. A možno to bude mať aj svoj spirituálny význam. Možno to experimentovanie chcelo dramaturgicky ošetriť, aby divák nemal pocit, že film sleduje dve hodiny, ale to je iba taká malá chybička krásy.