Skrz naskrz (1973)
Sledovat Skrz naskrz online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Skrz naskrz
Hraný debut Grzegorze Królikiewicze se opírá o slavný kriminální případ ze třicátých let 20. století, do něhož byli zapleteni manželé Maliszowi. Film zobrazuje vyvrhele, kteří se tvrdošíjně, leč neúspěšně snaží najít své místo na světě. Poražení a frustrovaní spáchají trojnásobnou vraždu, za niž jsou postaveni před soud. Sled událostí však nevypadá tak jednoduše. Królikiewicz divákovi neposkytuje příliš mnoho informací, ukazuje jen útržky scén, a divák musí zapojit svůj intelekt, aby si vše poskládal v jeden celek. Namísto příběhu režisér nechá promlouvat formu: černobílé záběry, které se soustředí na pozadí nebo na nevýznamné detaily, hlasitou zvukovou stopu, která někdy přehlušuje slova postav. Režisér tak zvýrazňuje emocionální zabarvení jednotlivých situací: vzrůstající apatii, bezmyšlenkovitý vztek či nečekané emoce.
Témata
Obsazení
Trailer
Pokud se trailer nepřehraje, otevřete jej na YouTube ↗.
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (8)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Jediné, co můžeme říci o tomhle filmu je, že je černobílý.
Zdroj: ČSFD.cz (2019-07-29)Sugestivní podívaná. Překvapivě lineární vyprávění (vzhledem k popisu, který sliboval obtížnou skládačku). Na můj vkus některé scény přehnaně dlouhé, což může být vyprávěcí prostředek, který jsem ale ne vždycky chápal.
Zdroj: ČSFD.cz (2017-11-08)Mám rád experimentální filmy, už odLandscape Suicidemám rád odatraktivněné kriminálky, naopak vůbec nemám rád filmy, jejichž styl a atmosféra stojí na rozklepaných záběrech ruční kamery a co největšího znejasňování prostoru. Tady se vše potkalo naráz a za mě to vyšlo. Rozhodně to není jednoduché sledování, které je narativně sice jasné, ale hůře uchopitelné, co se týče jakýchkoli souvislostí a motivací ústředního dua vrahů, ale přijde mi, že to tak je záměrně. Prim sice hraje experimentální forma, ale zároveň bych neřekl, že je samoúčelná. Ve zkratce je to taková brutalita bez přímé brutality, spíše plná náznaků, co se zrovna děje a co to znamená, která se z koláže velkého množství detailních záběrů divákovi nějak poskládá v hlavě, podle očekávání či možných vyznění dané scény. Přitom se v základním příběhů dá ztratit jen obtížně, jelikož je vyloženě průzračný, ale i na téhle rovině se zajímavě experimentuje. Odatraktivněností a bezemočností tématu se to dá totiž brát jako určitá "pomsta" právě brutálním kriminálkám, které na diváka chtějí chrlit kdejaký hnusný detail, což může sice hlavně zhnusit, ale taky vytvořit dojem, že je vlastně "cool" to sledovat, jelikož je to zvrácené a přitom se to skutečně stalo. Podobně podvratné je to i na rovině psychologické, ve které se celou dobu jen rozkládají karty s nesrozumitelnými tvary, které se při dlouhé závěrečné scéně ze soudu spojí a vše dostatečně vysvětlí. To nám sice dá dlouho očekávanou možnost vražedný pár pochopit, ale zároveň se zde činí tak, aby to nevzbuzovalo jakýkoli možný soucit, spíš jen co nejvíc chladně říct, že se prostě sešli dva psychopati, ona sociopat, on strašně ublížený, a takhle to dopadlo, smrtí tří nevinných lidí. V tom mi Skrz naskrz přijde i dost nadčasové, jelikož vlastně "bojuje" a "satirizuje" dva podivné trendy, které se se současným trendem true crime pořadů/podcastů rozjel ještě víc - a to tendenci buď se do vraha zamilovat, nebo ho obhajovat, jelikož za své činy nemohl on, ale podmínky, ve kterých vyrůstal, nebo celá společnost. Nedá se říct, že by se tenhle psychologický profil spoustě sériovým vrahům nedal přisoudit, ale zase na druhou stranu jak z toho vinit celou společnost, když je tohle něčím, co se nedá ohlídat předem, ať by byl sebeutopičtějsí režim? Skrz naskrz je omezené na holá fakta, přičemž zásadní je, že tihle dva manželé zabili tři nevinné lidi a přes to nejede vlak. Vražda je prostě vražda. Je to kriminálka v nejsurovejší podobě, která vám ale nedovolí cokoli emočně jasněji popsatelného procítit. Spíš to zanechá dynamický zmatený chlad, vzdáleně podobný typicky rakouskému, ale s výraznou akční podobou. Je to působivé a chytré, jen těžko přístupné a nejspíš mi bude nějakou dobu trvat, než budu mít vůbec náladu to vidět znova. 4*(27.02.2025)
Zdroj: ČSFD.cz (2025-02-27)Výborný experimentální film (alespoň podle mých parametrů), který mění běžnou detektivní zápletku v nervydrásající podívanou. Protože jsem dopředu neznal synopsi, byl jsem kutečně zvědav, co se z takového párku vyvine. Kdybych o tom ovšem přemýšlel víc, musel bych k tomu nejspíš přece jen dojít. Byl jsem však systematicky rozrušován vizuální a hudební deprivací (zřejmý záměr tvůrců) tak, že jsem jen zíral. Po uvědmění si děje, je divák (já) nucen si film (v hlavě) znovu přehrát v odpovídajcím kontextu. Závěrečný, soudní obraz už neměl mnoho co říct. Docela mě mrzí,že Jan Malisz tu nebyl pojednán i jako malíř.(06.04.2023)
Zdroj: ČSFD.cz (2023-04-06)Skrz naskrz jsem poprvé viděl loni na LFŠ. Byla noc, měl jsem za sebou asi pět filmů, zabíjely mě mikrospánky a film jako takový jsem příliš nepobral. Včera jsem si ho ale pustil v klidu doma (velké díky uživateli sPaRk) a musím říct, že je to klenot. Geniální zvuková stopa, absolutní bezútěšnost a hlavně naprosto psycho atmosféra prostupující celým filmem, který navíc obsahuje snad nejlépe nasnímanou vraždu, co jsem kdy viděl. Velká spokojenost.(05.04.2020)
Zdroj: ČSFD.cz (2020-04-05)