Skromní hrdinové (2018)

Prvý príbeh rozpráva, s použitím nádhernej kresby, o rodinke obojživelných trpaslíkov Sú podobní ľuďom, obývajú dno potoka. Žijú v koexistenci s riečnymi krabmi. Ich klepetá používajú na lov drobných rybiek. Dorozumievajú sa gestami, citoslovciami a párslabikovými zvolaniami mena. Jedného dňa vypukne búrka, tok rieky extrémne zrýchli. Ocka strhne prúd. Deti sa ho vyberú hľadať. Cestou sa ukáże, že život môže niekedy zachrániť tak nepatrná a zdanlivo neužitočná vec, akou je odtrhnuté krídlo vážky. 90%. 2. príhoda sa zaoberá potravinovou intoleranciou. Poukazuje na ťažkosti, spojené s ochranou maloletého potomka pred nástrahami náhleho siahnutia po potravine, ktorá obsahuje smrtiaci alergén. 70%. Záverečná storka je symbolicky poňatým príbehom neviditeľného muža ako muža, ktorého všetci prehliadajú. Má prácu, domov i motorku, no nikomu na ňom nezáleží, nikoho nezaujíma jeho neviditeľnosť. Pre zviditeľnenie a vyjdenie z osobnej ulity bolestínstva a prehliadanej samoty stačí niekedy spraviť jeden nezištný čin. 70%. Tri kreslené filmy spája chvála bežnej hrdinskosti pri zvládaní životných problémov. Odvahy, ktorá sa nedáva na obdiv, odvahy ktorá dokáže vzísť z konkrétnej situácie. Určené najmä deťom, no nielen im.

Pre tieto poviedkové anime filmy mám už raz slabosť, no tento ma veľmi neoslovil. Ide síce len o volume 1, takže je tu možnosť, že sa môžme tešiť na ďalšiu zbierku, ktorá snáď bude zaujímavejšia. Prvý príbeh bol vizuálne najkrajší, no dejovo nič výnimočné, ten druhý sa mi asi páčil najviac, pretože celkom osobito a zároveň milo zobrazoval život s alergiou, a ten tretí bol akýsi tajomný, možno trochu metaforický kúsok, ktorý to celé príjemne zakončil. Hodinka strávená pri Modest Heroes je fajn, japonci sú totiž s animákmi stále inde ako zvyšok sveta, no s podobnou tematikou som videl čarovnejšie kúsky, a nie je ich málo.

Tři různé příběhy, které dle všeho má spojovat pouze myšlenka nebo možná vize "skromného (nebo spíše běžného) hrdinství". Každopádně posuzovat vše jako celek mi příliš nejde a tak si rozeberu jednotlivé příběhy hezky každý zvlášť. První je příběh panaJonebajašihoo krabích chlapcích. Tady byly dvě věci, z kterých jsem byl unesený, které mě zaujaly a okouzlily - animace a hudba. Obojí velice povedené a při sledování některých záběrů, kdy byla v hlavní roli voda, jsem pochyboval, jestli se vůbec dívám na animovaný film - chvílemi to působilo neskutečně reálně a v následné kombinaci s animovanými postavičkami tak neskutečně pěkně! Jestli tohle bude směr kam se animace vydá a jestli takhle realistické krajiny a vodu uvidím v dalších filmech a seriálech mohl bych být hodně spokojený. Co se příběhu týká, nebyl špatný, poselství o hrdinství zde jasně vyznělo a bylo to lehce mystické a kouzelné, jak to pan Jonebajaši ve svých dílech má rád. První příběh 7/10. Pak přišel panMomosea jeho příběh o boji chlapce a jeho matky s potravinovou intolerancí. Civilní téma, které mi bylo z jistých důvodů velice blízké, vše poměrně pěkně podané s hlavní myšlenkou, kterou prozrazuje již samotný název tohoto filmu. Slušných 6/10 No a poslední příběh panaJamašitya jeho strasti neviditelného muže. Příběh, který mě oslovil asi nejméně, nadpřirozený přesah mě zde nezaujal a ani jsem se nedokázal příliš s hlavním hrdinou během té chvíle sžít a pochopit kde by měl mít příběh svou sílu. Tady jen 4/10. Když si uděláme průměr ze všeho toho hodnocení, tak jsme na nějakých5,6/10.

Tyhle animační i příběhové experimenty mám rád. Hrdinství je v každém příběhu jiné a je to stále milé a příjemné. Za mě nejlepší byl ten první a trochu to ty misky vah posunulo nahoru. Jako taková vizuální jednohubka to bylo fajn, takže přeji studiu další hezkou tvorbu.

4*, 3*, 3*. Tři příběhy, spolu nijak nesouvisející. Krásné, za srdíčko chytající, ale mně tam prostě chybělo "to", co na anime zbožňuju.