NiNoKuni (2019)

Přestože byly jasně patrné narážky na události / postavy / místa z původních jRPG videoher (nehrál jsem), s elementární orientací v příběhu jsem problém neměl, působil akorát hodně zkratkovitě, nahuštěně, povrchně, podstatné zákonitosti ale vysvětlil (na jiné zapomněl). Nijak zvlášť mě ovšem nezaujala ani průhledná zápletka, ani hrdinové či pohádkový svět. Vše navíc zaobalila sotva průměrná animace, přitom jsem očekával tak trochu "Ghibli standard", když už se legendární studio přímo podílelo na předloze.

Tohle byl můj druhý výlet do světa Ni no Kuni, kdy jsem byl svědkem utváření království Evermore a proto mě tenhle počin tolik svými událostmi nepřekvapil a ani mě příliš nepotěšil. Je to jedna velká pohádka a tomu odpovídají i jednotlivé události, kdy se spíše dbá na boj dobra a zla, než nějakou hluboké fantasy drama. Vzhledem k tomu, že je to zpracované podle knih/her, tak o to je tu vidět rozdíl. Především je to vidět na délce tohoto počinu, kdy tento příběh si spíše zaslouží delší dobrodružné vyprávění a ne rychle odbytý příběh, takže by se spíše slušelo, kdyby autoři zvolili delší trvání v podobě dvou nebo tří klasických sérií, aby mohli postupně navršit jednotlivé věci (seznámí se světem, lidma v něm, historií, mechaniky, napětí a vžití se do postav a příběhu). Možná díky tomu jsem trochu více rozuměl tomuto prostředí více než ostatní, kteří viděli pouze toto. Animace se drží toho, co znám, ale z mého pohledu to není zrovna můj šálek animace kvůli velkému zaměření na ony oblé tvary a zveličování / zgrotestknění postav. Po hudební stránce je to pěkné, i když jsem čekal vícero známějších kouzelných tracků.

S tímhle filmem mám jeden velký problém, a to, že skoro celá hlavní zápletka je postavená na různých přesvědčeních o fungování propojení světů, přestože realita je téměř od začátku tak očividná, až to bolí a tvůrcům se tak povedlo z jedné z postav (a tak trochu i ze sebe samých) udělat naprostého idiota. Jisté výhrady mám i k závěrečnému vysvětlení, to sice není předvídatelné, ale především proto, že nedává smysl. Chybí bližší seznámení s postavami, takže je vám vlastně úplně jedno, co se s nimi stane. Dějové zvraty ke konci mají asi stejnou atmosféru, jako kdybyste si o nich četli na wikipedii. Jediné, co trochu stálo za to, byl hlavní záporák, i když taky nic světoborného. Nápad to přitom nebyl vůbec špatný, i animace vypadá celkem slušně, ale jako celek to prostě nefunguje.

Pro mě Ni no Kuni bylo takové Running sushi zvratů. Jako pohádka to nemá špatný základ, ale podle mě je toho na talíř naservírováno trochu moc, a tak nám na provázku vznikne těch uzlíků na rozmotání až trochu moc, resp. po rozvázání jednoho vzniknou další dva. Zamrzí nevyváženost twistů, kde některé jsou průhlednější co sklo a některé jsou přehnané až nesmyslné a šlo by se bez nich lehce obejít. Všeobecně to kazí docela důstojně nastolené tempo děje a brání pozvednutí celku na vyšší úroven; imerze ze zážitku nebyla nikdy konstantní a to je škoda. Nemůžu řict, že je to špatný; jako dítě bych si tento drobný nekonečný příběh užil. Ale neubráním se pocitu, že to mohlo být o tolik lepší, kdyby to bylo jednoduše jednodušší.

S Wrath of the white witch má jen velice chabé pojítko a hlavně chybí nějaký charakter typu Drippy, který byste si na první dobrou oblíbili. Upřímně bych se raději podíval na filmovou verzi herního příběhu nebo na plnohodnotnou sérii, kde by byl prostor na pořádné vystavění postav a zápletky. Není to špatné ale zároveň ani neohromí, škoda.