Skleněná panna (1973)

V dospělácké verzi přenesené z pohádky se klučina výměnou za dva kousky zlata zamiloval do gumové Anči, o kterou ho předtím prodejce zlata požádal. Zajímavé. Skleněná panna se neusměje, nemá žádné emoce, přesto na muže zapůsobí víc než živá. Tím spíš je to divné, že na začátku věděl přesně proč přichází a co chce. Ještě, že jeho milá měla více rozumu, jako klasická ženská, a chlapa si dovedla získat zpět. Možná, že Jindřich pochopil, že skleněná panna je opravdu až moc chladná, není nad teplo lidské kůže. Pohádka je ale docela natažená.(04.11.2021)

Velice příjemné pohádkové pohlazení, ovšem asi ne pro malé děti, pro mne ano... Anička/skleněná panna v podání Hany Maciuchové je okouzlující v obou verzích, Miroslav Saic jako Jindřich působí sympaticky a tak trochu zmateně, ovšem pro chudé skláře já mám pochopení, no a výborný Josef Kemr, jeho skleněný mužíček nemá chybu, lidem nerozumí a po pravdě se mu ani nedivím...(27.01.2021)

Zádumčivá, pomalá a velice jednoduchá pohádka, která je zbytečně roztažená do 50ti minutové stopáže. Hlavní hrdina Jindřich je ochoten kvůli milované dívce Aničce jít za Skleněným mužíčkem a poprosit jej o dva zlaté prsteny, které vyžaduje otec Jindřichovy milé. Skleněný mužíček dá ale podmínku - musí vyrobit postavu ze skla. Ta pak obživne a je naprosto podobná Aničce. Po Jindřichově návratu k Aničce však diváka nečeká happyend, ale trnitá a zdlouhavá cesta ke konci, protože Jindřichovi prdne v gebuli a místo Aničky si vybírá cestu zpět ke skleněné panně. Ovšem láska Aničky ho nakonec zachrání.
Ačkoli jde o hezky barevnou a mile studiovou pohádku, nic výtečného diváka nečeká a pohádka si zaslouží hodnocení jako lehký podprůměr.(29.10.2017)

"Každý nějak ospravedlňuje své škemrání.."(16.06.2018)

Poetická zádumčivá pohádka, kde Anička, navzdory logice i fyzice, navléká na šňůrku slzy.(28.11.2017)