Sirat (2025)

V nedokončeném náčrtu mi vloni zbyl text o elitním, nekompromisním Siratu, unikátním počinu, jehož syrová transcendentní zkušenost se naplno otevře jen některým divákům. *** Film nabízí ryzí hraniční zkušenost, přesně, jak název slibuje – i varuje. Není manipulativní, ani sadistický, jak jej mnozí zaskočeně obviňují, je jen autenticky nemilosrdný, nic neulehčující, pokud jde o nezbytnost protagonistů (a s nimi i diváků) projít absolutní ztrátou lpění až do stavu čiré existence, krutě oproštěné od jakýchkoli dalších přání a tužeb, ale tím vyostřenější na samu hranici možností vnímání toho, co všechno to znamená, být naživu. *** Slovo „sirat“ označuje most mezi nebem a peklem, tenký jako vlas a ostrý jako břitva – a příběh vás nejprve k němu a pak i po něm vede spolu s postavami, které spojila potřeba svobody a sebeurčení i za cenu, že budou muset unikat z otupění v civilizaci a kontrolujícího systému na nebezpečná území, přímo po té tenké, ostré hraně syrové zkušenosti s nelítostností nechráněného bytí, vydaného všanc. Někteří touhle cestou musí jít hnáni vnitřní potřebou, hrdinu, z jehož perspektivy se díváme, žene vpřed nejprve strach a touha pochopit svět svého dítěte, které se mu vzdálilo, a lichá naděje, že se znovu najdou a opět se z nich stane rodina. *** V příběhu sledujete postavy vyhnanců až tam, kam už za vámi nemůže venek, systém, zdání bezpečné opory a hranic zobytněného vězení čili domova, pro nejvnitřnější spojení se sebou a se vším zároveň, do pouště, kam se chodí pít medicína, do karantény, pro soustředění a transformaci, a v tomto holém i holistickém spojení, které je z podstaty věci nevšímavě kruté k strachům i potřebám, prožijete oproštěné bytí v esenci té nejryzejší krásy i nejhorší hrůzy, jakou vám může nabídnout. A v jednu dlouhou, tenkou chvíli to prožijete obojí zároveň. *** (V Pilotů, 17. 11. 2025, s R.) *~

„Víš, co řekl můj otec před smrtí? K...a, začíná to být vážné.“ (omlouvám se - vzhledem k vývoji příběhu vnímám doslovní  citaci opodstatněně) // USiratajsem jednorázově přehodila vnitřní výhybku. Nelituju, ani tentokrát, ani vůbec a budu lichotit. Sugestivní, ďábelsky svádějící emočně nabité drama na pozadí neurčitého válečného konfliktu, s bohovsky dobrou muzikou, castingem, výrazem, zápletkou; šokantní, napínavé a bolestné, s hutnou dávkou společenské kontroverze. Natočeno s odstupem, soustředěně; ve výsledku vyvážené, obsažné. Kvalitnínew cinemavčetně otevření a Rebečin respekt. Promyšlená bezprecedentní divočina, ohleduplná k zachování principu kauzality. Párkrát selhal střih, semotamo ubyla energie, ale přehlížím. Bez nadsázky - dvě hodiny trvající žúrka, ve které se hledá, aniž by byla hledajícím osoba režiséra. Ten už (se) našel. Stylové, bez toho, aby tvůrce měl čas a chuť na sobě ujíždět. („No tak, Joshi, zavřeme očiapůjdeme…!“) // O lidech, kteří nemají nic a místo krve jimi cirkuluje muzika. V pořád stejném rytmu. Můžeme k nim mít ambivalentní vztah (záměr?) - od soucitu a sympatií až k suverénnímu opovržení.Siratje však silný v tom, že nehledě na blížící se pohromu, laskavost smí a umí přežít a to, že je svět bezcitný, neznamená, že i z Člověka se stal pouhý cynik. Vývojem prošel iLuis -skvělý otec, jehož dítě zmizelo; ze začátku je ostražitý a nedůvěřivý. Ale i v těch nejtemnějších chvílích se mu dostává nečekaných projevů dalekoZa pouhouempatií.Tleskám.

O tomhle filmu si po dokoukání můžete říct cokoliv, ale jedno je jisté, jen tak vám z hlavy nezmizí. Dokonce se mi o tom i dneska zdálo. Sirat je film pro náročného diváka, který dokáže pochopit, že co se může jevit jako jednoduchá zápletka, může být pouze záminka pro skrývání o hodně silnějšího a složitějšího podtextu. Tady asi hlavně to, že válku, duševní bolest a smrt nezajímá, že někoho hledáme. Válku, duševní bolest a smrt nezajímá, že se chceme sjetí rozptýlit tancem v poušti. Na první pohled se moc neděje, o to víc je každá ''zvratová'' scéna silnější a víc se vám zahrabe pod kůži. Na velkém plátně a ve velkém sálu ten film musel být opravdu dokonalý, protože se jedná o jeden z nejhezčích filmů s naprosto nádhernými záběry a scenérií. A do toho buší naprosto fantastický techno rave soundtrack, který to celé doprovází a bez kterého by to nebylo ani z poloviny tak dobré. Vždycky mě baví filmy, kde jsou obsazení neherci a tady to opravdu jen přidávalo na atmosféře. Za mě tedy hodně silné, hodně k zamyšlení.

Nič si nezisťujte, proste si to pustite. Ideálne s kvalitným zvukom a veľkou obrazovkou. Vťahujúce od prvej scény a idúce proti očakávaniam diváka. Scénar, ktorý síce nemá hĺbku, ktorú by ste možno od nosnej dejovej línie čakali, ale zároveň  film, ktorý vie prekvapiť. Audiovizuálne (hlavne teda audio, vizuál síce krásny, ale ničím extra originálny) nabušený….a moc punkový. Užil som si túto jazdu znamenite. Update: Zdvýham na full five. V rámci kino - zážitku, dokonalé. Doma na TV by to ale bolo zrejme za (stále silné) ****.

Někdo by mohl namítnout, že to nemá pořádný děj, že se to ztrácí ve svém příběhu, že pořád hraje jen techno hudba, že postavy jsou často zfetované nicky bloumající bez cíle, že je půlka záběrů jen na poušť... a v podstatě by měl pravdu. Nicméně pokud zahodíte veškerá očekávání (a také veškeré předsudky!) a necháte se vtáhnout do snového světa režiséra Olivera Laxe,dostane se vámdoslova silného meditativního zážitku, který se dokáže uhnízdit v hlavě na hodně dlouhou dobu.Vypsané filmové ingredience totiž režisér dokázal poskládat to výtečně fungujícího celku. Po postupném navození do atmosféry snímku, která je důležitější než příběh, se divák může propadnout až do transu. Při poslechu naprosto skvěle padnoucího techno podkresu, při pohledu do fascinující, ale drsné pouště a při bližším seznámení se se zprvu nesympatickými postavami... se mně to stalo. Já pak jen fascinovaně sledoval, co všechno si tvůrci ještě pro diváka připravili. Když už si totiž myslíte, že půjde o běžnou a lehce nudnou road movie, tak přijde šok, který vás ještě více vtáhne. Ke konci jsem pak vše sledoval doslova se zatajeným dechem... U Siratu dokážu pochopit širokou paletu hodnocení od odpadu až po pět hvězd. Za mě je to hodně blízko těm pěti, které možná padnou při dalším opakování někdy v budoucnu. Tvůrcům patří díky za skvělý zážitek... Mimochodem, většina postav ve filmu byli neherci. Jdu si pustit soundtrack.(90%)