Děti (1995)

Pohľad na život teenagerov v jednom veľkom americkom meste (asi New York?) z nie zrovna strednej vrstvy. Je tam pekných pár ukážok niečoho, čo ukáže Harmoni Korine vo filme Gummo, čiže na totálnych stratencov. Hlavnými postavami asi už vekom decká nie sú, keďže si "zháňajú" prácu, zatiaľ čo mentálne jednoznačne sú, ale zasahujú do života deciek okolo nich. Je to výsek určitých ľudí v určitej dobe a na určitom meste, takže asi ťažko môžu byť nejakou ukážkou, ako sa bavia bežne decká určitej doby. Je rozdiel, či vyrastáte v slamenej chatrči na plávajúcom ostrove  na jazere Titicaca, alebo ste v posratom New Yorku, ale stavím sa, že každá doba mala svojich grázlikov, ktorá bola posadnutá sexom, chľastom a podobne. Už len preto, keď som sa zabavil na štatistike vysokoškolských študentov v prvej ČSR v Bratislave, kde hlavnými chorobami bola tuberkulóza a pohlavné choroby, mladí sa mlátili a šukali/snívali o šukačke v každej dobe, u mňa toto nejaký úžasný objav nie je. Príbeh je miestami nudnejší, ale ako pohľad na problémovú mládež bol zaujímavý, rovnako ako vo filme Gummo.

Ultra syrový pohled na americká děcka, který byl ve své době kapku skandální, ale já viděl od stejného režiséra ještě ostřejšíKen Park (2002), tak mne to moc nepřekvapilo, ale vlastně nijak zvlᚍ nepobavilo. Z dnešního hlediska považuju některý ty scény za samoúčelný na parádu, aby režisér pohoršil puritány.

„Panny, ty muluju - nemaj nemoci – jsou nedotčený – jsou skvělý – jsou na hraní“. Sice s několikaletým zpožděním, ale VHSka s touhle generační výpovědí debutujícího Larryho Clarka rotovala po mé střední škole a pro nás mající sympatie ke skatepunkové kultuře se stala něčím, jako svatým grálem. S odstupem téměř tří dekád a pohledem dospělého muže zjišťuji, že KIDS jsou sice sugestivní výpovědí, která moralizuje na správném místě, ale zároveň říkají jenom „A“ s tím, že „Béčka“ nebo nedej bože „Céčka“ se od nich nedočkáte. Jsou prostě období v životě lidském, kdy se chcete flákat po ulicích, hulit trávu, souložit s nezletilými a  přenášet smrtelné pohlavní nemoci, ale pak uběhne nějaký čas a vás víc zajímají okolnosti, příčiny a důsledky.

Občas se po letech k nějakýmu filmu vrátim a musim pozměnit hodnocení i komentář. Kids jsem poprvé viděl někdy v době, kdy jsem byl o něco mladší než hlavní postavy v tomto filmu, a tenkrát mi to přišlo docela cool a vlastně jsem chtěl mít taky nějakou podobnou partu kamarádů, poflakovat se s nima od ničeho k ničemu a třeba od nějaký kámošky chytit pohlavní nemoc. Nic hlubšího jsem v tom tenkrát neviděl. Když se na to koukám dneska, tak musim uznat, že Larry Clark, kterej tehdy točil svůj první film a do hlavních rolí obsadil různý tehdy naprosto neznámý začínající herce, případně úplný neherce, který posbíral někde na ulici, vytvořil opravdu pozoruhodný dílo, který za těch 30 let od natočení vůbec nezestárlo. Naopak ještě navíc získalo jakejsi kultovní status. Každou chvíli na mě někde vyskakuje ta notoricky známá fotka, kde partička jde po travnatym ostrůvku mezi silnicema, a každej hned pozná, že je to z Kids. Škoda, že Clark ve svý další tvorbě odbočil spíš k nějakýmu soft-pornu, kde je to převážně o snaze diváka šokovat, ale ta hlavní myšlenka filmu se ztrácí někde v pozadí všech těch sexuálních scén. Tady se o sexu hlavně kecá a těch vyloženě sexuálních scén je tu na Clarkovy poměry ještě málo a jsou hodně decentní. Taky tady Clark tolik netlačí na pilu a měl jsem z toho pocit, že je to opravdu ze života. Chválim taky to, že tady ty postavy hrajou opravdu mladý herci, kterejm je cca těch 17-18 let. Mezi nima můžete vidět třeba debutující Chloë Sevigny nebo Rosario Dawson. Příznačný je i to, že jeden z hlavních herců spáchal o pár let později sebevraždu, druhej se pro změnu předávkoval. Neřikám, že je film dokonalej, občas se trochu vleče, občas je to chování postav tak trochu postavený na hlavu, ale ty 4 hvězdy si to zaslouží.

V podobných filmech jako Requiem za sen jsem zahlédl Kids a čekal jsem snímek o zničených dětech, které podléhají alkoholu, sexu a drogám a jejich už tak zkažené životy se začnou kazit ještě více. U úvodní scény jsem se vnitřně vyděsil, že půjde o film malého budgetu a půjde to hodně znát, ale naštěstí se to u procházky Tellyho a Caspera zlepšilo, neboť jejich dialogy byly opravdu nechutně opravdové. Celkově bych pochválil Kids za realisticky nechutné dialogy, ze kterých si šlo velmi dobře udělat obrázek o postavách a jejich uvažování. Nejzajímavější byla Jenny, protože mě dost zaujal její osobní zvrat v životě. Pak jsem jen čekal, jak se to vyvrbí dál, ale celkem zklame, že ani v samotném závěru s tím scenáristé nic nevymyslí. Ostatně po dějové stránce se tam toho moc nedělo a spíš šlo o nahlédnutí do života. Bohužel to až tak zajímavé, jak mohlo být, nebylo.Vyhodnocení:Chyběly mi vnitřní pochody postav