Dům plný dynamitu (2025)

Máte rádi politické thrillery, u kterých se tají dech?Dům plný dynamitusi bere za cíl odpálit v divákovi absolutní pocit úzkosti. Na Spojené státy totiž někdo vypálil balistickou střelu a jaderná katastrofa je otázkou pouhých minut. Američané v podstatě v přímém přenosu zběsile pátrají po viníkovi a vymýšlejí adekvátní reakci. Když po první kapitole zjistíte, že raketa dopadne už za dvě minuty, hlavou vám bleskne: „Co nám proboha chce děj nabídnout v další více než hodině?“ Tvůrci ale přicházejí s originálním konceptem. Ty samé krizové okamžiky sledujeme celkem třikrát, pokaždé z jiné perspektivy. 1. kapitola (White House Situation Room): Naprosto skvělý úvod. Atmosféra mrazí, napětí by se dalo krájet a Rebecca Ferguson tady vyloženě kraluje. Režie má přesně ten správný nerv, který od politického thrilleru očekáváte. Tahle část vás okamžitě přibije do sedačky. 2. kapitola (Stratcom): Tady tempo bohužel trochu opadne. Působí to spíše jako slabší variace na první kapitolu, jen s o poznání menší dávkou adrenalinu. 3. kapitola (Prezident Idris Elba): Elba vrací laťku zpátky nahoru. Jeho prezident má obrovské charisma a divák s ním prožívá jeho osobní, osudovou „Sofiinu volbu“. Průběh filmu je napínavý a skvěle graduje, o to větší facku ale dostanete v samotném závěru. Režie vás celou dobu bičuje k nějakému rozuzlení, jenže film nakonec nechá všechny klíčové otázky trestuhodně otevřené. Kdo vlastně zmáčkl to červené tlačítko? Jak se prezident nakonec rozhodl? A doletělo to vůbec, nebo ne? Nic z toho se nedozvíte. Proč mě konec tak zklamal, nebudu dál rozvádět, ale tenhle alibistický otevřený konec bohužel dost sráží jinak skvělý zážitek. Řemeslně skvěle zvládnutý film s vynikající Rebeccou Ferguson a charismatickým Idrisem Elbou. Koncept tří pohledů na stejnou situaci baví, i když prostřední kapitola trochu ztrácí dech. Pokud vám nevadí, že po titulcích zůstanete sedět s hlavou plnou nezodpovězených otázek, film si užijete. Pokud ale od thrilleru chcete jasné odpovědi, konec vás zklame. Suma sumárum,Dům plný dynamituje trhující jaderné drama, které vás na konci nechá ve štychu a proto ode mne získal tři dynamitové hvězdy ***.

Napínavé a promyšlené, herecky i režijně skvěle zvládnuté, rochnil jsem se blahem. Zvláště první třetina mi připadla výtečná a nesmírně mne navnadila jak stylem, tak tempem a napětím. Jenže možná až příliš: Když se to samé opakovalo z pohledu jiných postav, líbilo se mi to, v poslední třetině vše zachraňoval prezident I. Elby, ale bohužel pak přišlo rozčarování. (spoiler) Je mi jasné, že finální rozhodnutí nebylo plánováno a ani zamýšleno, než právě k tomuto bodu směřovalo všechno napětí... a ono nic. Vše se sesypalo jako domeček, nikoli dynamitu, ale z karet, a tak přestože uznávám umělecký záměr a tleskám jeho odvaze, jako řadový divák jsem byl mírně roztrpčen.

Bigelow se nebojí zpracovávat náročná a kontroverzní témata, která oslovují nejen americkou společnost. Její nejnovější snímek vypráví o situaci, kterou by si nikdo z nás nepřál zažít, a přesto je mrazivě realistická. Na Spojené státy totiž někdo poslal balistickou střelu a ústřední hrdinové filmu (třeba ministr obrany nebo samotný prezident) nemají ani 30 minut na zjišťování, kdo za útokem stojí a jak na katastrofu reagovat. A jakmile skončí ta necelá půlhodinka… začnete sledovat stejnou situaci z jiného úhlu pohledu. A pak ještě jednou.Dynamitunelze upřít napětí (hlavně v první části), ale také jistou repetitivnost. K postavám si nezvládnete vybudovat vztah (aspoň mně se to nepovedlo) a závěr mě vyloženě naštval. Přesto je to za mě skoro na 4*.

Jedna událost, tisíce příběhů. Na USA poslali jadernou hlavici a každý, kdo se snaží tomu zabránit prožívá svoje osobní drama, tragédii anebo snahu o to, zachránit, co se dá. Vlastně do byl docela dobrý film, problém byl, že neměl konec, jakokdyž vám vaří před nosem jídlo, který krásně voní a on ho někdo odnese, aniž byste se  ho dotkli.

První třetina mě vrátila do dob Honu na ponorku, The Sum of all Fears apod. V druhé třetině už bylo jasné, co se stane v poslední a v poslední jsem jenom klikal pravou šipkou, abych urychlil konec bez konce (asi zase film k zamyšlení).
To, co bylo dřív dobrý nápad na začátek filmu se dnes stalo námětem pro celý film a to zředění je hodně, hodně vidět.
Někdy si ještě pustím začátek filmu, ten je napínavý. Pak to vypnu.