Simon Birch (1998)

Simon Birch je hřejivý a emotivní film o malém chlapci, který věří, že má v životě určité poslání. Síla příběhu stojí na přátelství, víře, humoru a smutku a film si diváka postupně získává, aniž by lacině tlačil na city. Atmosféra 60. let funguje, dětské herecké výkony jsou velmi dobré a Ashley Judd i krátké cameo Jima Carreyho potěší. Jde o volnou adaptaci Irvingovy předlohy, která využívá jen malou část knihy, což může některým vadit, ale jako celek jde o nostalgický, lidský a dojemný film o přátelství, osudu a hledání místa ve světě.

Moc nevim jak tohle silný drama mám hodnotit. Film jsem si pustil jenom kvůli tomu, protože v něm hraje Jim Carrey a vůbec jsem netušil do čeho jdu. Upřímně to neni úplně můj šálek kávy. I když bych vlastně řek že to je zpracovaný fenomenálně tak mě to moc nevzalo. První půlku filmu jsem tomu měl chuť dát jednu hvězdu. Všichni mě srali, bylo to o víře k bohu a vůbec mě to nebavilo. Druhá půlka mě sice přesvědčila ale odpálenej jsem nebyl. 4,5/10

Na tento film jsem se chystal celkem dlouho, až jsem si jej pustil. Očekával jsem, že to bude pohodová komedie, u které se zasměji a po jejím skončení se budu cítit uvolněně.DĚJ:V malém městečku Gravestown se narodíSimon Birch, nejmenší kluk ve městě, který trpí dwarfismem. Jeho rodiče se o něj nestarají, a tak je outsiderem stejně jako jeho nejlepší kamarádJoe Wenteworth, který neví, kdo je jeho otec. Oba chlapci prožívají dětství plné šikanování, ale drží při sobě. Simon je věřící a přesvědčený, že se stane hrdinou. Během baseballového zápasu nešťastnou náhodou zabije Joeovu matkuRebeccu. Chlapci se usmíří, ale Joe touží najít svého otce. Nakonec se ukáže, že je jím místní učitel dramatuBen. Při cestě domů z tábora havaruje autobus do jezera a Simon se stane hrdinou, kterým vždy chtěl být.ZHODNOCENÍ:Velice smutný závěr filmu, který hraje hodně silně na city a probudil ve mně smutek a melancholii. Na druhou stranu mám tyto americké filmy a jejich atmosféru a jistou nostalgii velmi rád a tento film mi to nabídnul v dostatečném množství.

Námětově dojemný příběh chlapce, který se narodil s růstovou vadou zvaného nanismus, mající touhu pochopit jednu pro něj zásadní věc. Jaký je s ním Boží plán. Ví, že vše, co se děje, má svůj důvod, takže věří, že Bůh s ním naplánoval něco, co z něj jednoho dne udělá hrdinu. Scénář byl inspirován románem Johna Irvinga, který byl vydán i u nás, pod českým názvem  'Modlitba za Owena Meanyho', který si pro svou režisérskou prvotinu napsal Mark Steven Johnson. Dle svých vlastních slov se zaměřil pouze na první část románu kvůli výraznějšímu tahu na branku. Není to nic jiného než příběh chlapce Simona, sice abnormálně malého vzrůstu, ale mající srdce hrdinských rozměrů. A v tom je právě jádro pudla. Jeho prostřednictvím se tak zkoumá témata o přátelství, rodiny a víry a to pohledem velmi bystrým a s jemným humanistickým dotekem. Vznikl tak film mající hloubku i úsměvnost. Simon je kluk jako každý jiný. Má své záliby i sklon k lumpárnám, ze kterých všichni dospělí kolem něj doslova šílí. Dětští herci se před kamerou předvedli jako naprostí profesionálové, čímž dali svým postavám ohromný sympatický obraz, takže vzniklo naprosto skvělé emotivní filmové dílo.  “Věci se změní, když ze mě udělá Bůh hrdinu.” “Musíš přestat takové věci říkat, Simone.” “ Proč, když je to pravda.” “Nemáš žádný důkaz.” “Já ho nepotřebuji, mám svou víru.” Osud je sviňa a Simona zasáhne víc, než by si přál. I tady by se dala použít věta - těžký život dobrodruha - a v tom je právě celé to emotivní kouzlo jednotlivce, které míří tam, kam zřejmě Boží vůlí měl.  “ Simone Birchi, je nějaký důvod, proč sedíš v rohu?” “Přemýšlím o Bohu.” “V rohu?” “Cesta k Bohu není jen středem místnosti.” Sice to není přímo artový film, ale určitě se jedná o malé filmové mistrovské dílo s filosofií života prostřednictvím víry a Boží vůle, aniž by to jedinkrát spadlo do nějakého náboženského fanatismu. Nic než obyčejný příběh dětského světa s etudami, které moc dobře známe, avšak přeci jen poněkud jiným pohledem.

Krásný film s hlubokým emocionálním a myšlenkovým dojezdem. Přiměl mě klást si otázky a našla jsem v něm odpovědi - nemusí to být na první pohled patrné, ale má pevnou vnitřní logiku, takže se tam ty odpovědi najdou.  Jeho sledování mi pomohlo zvědomit si poměrně zásadní věci, které nás ve škole, ani v "nedělní" škole a většinou ani v rodině nikdo nenaučí, ale jsou rozhodující pro psychickou stabilitu. Navíc jsme pak lépe ovladatelní, když si je neuvědomujeme, a taky psychologové a dealeři drog by mohli přijít o obživu, kdyby jejich klienti nehledali to, co potřebují, mimo sebe. Neříkám, že ten film může změnit život, ale něco ovlivnit ano. Držím palce, aby si tam každý našel to svoje.