Silmido (2003)

Bravurně natočený akční film podle skutečných událostí líčící neznámou kapitolu z dějin rozděleného státu, kdy bylo 31 nenapravitelných zlořinců tři roky tvrdě cvičeno, aby bylo připraveno zabít severokorejského diktátora. Pro Jihokorejce důležitý a ovšem přitažlivý snímek, pro lidi mimo Koreu už méně.

K mému velkému údivu mě tenhle film nijak nedostal. Ani sama nevím proč. Možná způsobem zpracování. Víc by mi sedlo časové rozlišení, protože nebýt náznaků v mluvené řeči, tak by jednomu ani nedošlo, že výcvik trval tři roky. Patos, který v něm viděli ostatní, mě úplně minul. Asi že jsem u Korejců zvyklá na těžší kalibr. Nicméně času, který jsem filmu věnovala nelituju. Složil se mi další střípek korejských dějin a obsazení jako takové bylo skvostné. Takže je možné, že si Silmido ještě někdy pustím a svoje hodnocení po druhém zkouknutí změním.

Vyprávět do detailů příběh Silmida, jak to bývá zvykem v jiných recenzí, by vás jedině ochudilo o velký zážitek. Dá se prozradit, že je to víceméně klon Tuctu špinavců, ale zhruba v polovině stopáže se snímek od americké předlohy dost citelně odtrhne a poslední půlhodina je tak strhující, že s odstupem těch několika hodin po projekci jsem hodnocení ještě kapku zvednul. V úvodu jste tzv. hozeni do vody, když sledujete jednotku, kterak se probíjí lesem a hodlá sejmout jakéhosi státníka. Jen znalci historie a vojenských výložek vědí, že 21. ledna 1968 se severokorejská speciální jednotka pokusila zabít jihokorejského prezidenta. Neúspěšně. Jižní Korea samozřejmě nemůže ponechat podobný incident bez odezvy a na veřejnosti se dokonce pálí fotky severokorejského prezidenta Kim Il-Sunga. Pod vedením několika ostřílených vojáků (je mezi nimi i můj oblíbený Ahn Sung-Kee z Musy) se rodí příně tajný projekt. 31 vězňů (někteří odsouzení na smrt) se na odlehlém ostrově začne připravovat na takřka sebevražednou misi - vydají ze sebe během tří let maximum, budou plivat krev, někteří možná trénink nedokončí, ale v jeho závěru bude jednotka číslo 684 připravena na svůj úkol: Proniknout na území nepřítele a zlikvidovat Kim Song-Ila.

Za takovou "kládu" je muklům slíbena svoboda, peníze a možná i nějaká ta frčka. Pak už stačí drobný ideologický výplach, pár rázných rozkazů pod vlající vlajkou a jde se do akce, resp. do tréninku, který zabírá první třetinu filmu a je zatraceně dynamický, hlavně díky soundtracku (jméno skladatele jsem nenašel, ale vsadil bych se, že Hans Zimmer si tu udělal nějaký melouch... ta hudba není inspirována jeho Skálou, ale je z jeho Skály ;), přičemž v něm není nouze o dramatické okamžiky a co je hlavní, dokonale tu poznáte postavy, které jsou hnacím motorem každého podobného filmu. Budete jim fandit, budete se o ně bát, budete chtít, aby konečně letěli nakopat ty severokorejské zadky.

Jenže film to vezme trochu oklikou a i když vám někde uprostřed bude připadat, že chodíte v kruhu, po nájezdu závěrečných titulků oceníte do jisté míry originální a neokoukané zacházení s dějem. Kredit tu můžeme přičíst scenáristům jen z části (za skvěle napsané postavy), událost podle které je film natočen se totiž skutečně stala a možná i to přispělo k mamutí návštěvnosti filmu (film stál 10 milionů dolarů, stejný počet lidí ho viděl jen v korejských kinech). Stejně jako většina jeho domácích kolegů, i Silmido se může pochlubit nádhernou vizuální stránkou, na které je něco hollywoodský nepostižitelného. Souboje muž proti muži jsou zabírány ruční kameru zblízka (symptom většiny korejských produkcí), dokonale to plní svojí funkci, stejně jako občasné, brilantně zorchestrované, přestřelky. Dramatické a akční části filmu drží při sobě hektolitry patosu, ale nechápejte mě špatně. Není to takový ten ulepený americký patriotismus z Emmerichových filmů, při vojenských drillech vás občas až zamrazí a řeknete si, že tyhle výcviky a výplachy probíhají jako na Jihu, tak na Severu úplně stejně. Jako příprava na scény, ve kterých vojáci svorně zpívají internacionálu to však odvádí svojí práci a vy se rozhodně nebudete posmívat příliš uvědomělým hrdinům, budete totiž vědět, že to mají natlučené v palících.

Znovu opakuji, že Silmido není akční film a to i v případě, že by někdo z vás za akční film považoval třeba Tucet špinavců. Je to drama až do morku kostí, ve kterém se občas hodně střílí (takže i zapřísáhlí milovníci akce by to mohli alespoň zkusit), občas hodně mluví a vás bude hodně mrazit, protože přesah a otevřená kritika korejského vojenského systému, které přijdou ke slovu v závěru vám nabídnou úplně novou perspektivu celé události. Poslechněte mě (alespoň jednou), nic si o filmu nehledejte a prostě si ho sežeňte. Skočíte do toho stejně nepřipravení jako hrdinové snímku a užijete si film na sto procent. A on si to zaslouží, věřte tomu. 90%

Zacne sa to ako Korejska verzia Tuctu spinavcov. Partu väznov poveria samovrazednou misiou na ktoru ich najprv treba vycvicit. Prvu tretinu filmu sledujeme ich vycvik, ktory je ovela tvrdsi ako to, co sme vo filme Full Metal Jacket. Behom tohto vycviku sa dostatocne zoznamime s hlavnymi postavami natolko, aby si ziskali nase sympatie. Na strane väznov maju väcsi priestor traja. Byvaly sef gangu, chlapik ktory sa vyrovnava s otcovym prebehnutim do Severnej Kóreya klasicky namachrovanec. Na strane vojakov, ktori ich trenuju su tiez tri vyrazne postavy. Charizmaticky velitel, jeho tvrdy ale spravodlivy podriadeny a zakerny mladik. Zvysok postav uz tak vyrazny nie je, ale to vôbec nevadi. Po tvrdom vycviku ma konecne dôjst k misii a keby bola tak dobra ako samotny vycvik, tak by vysledny film bol kvalitnym predstavitelom svojho zanru. Lenze misia je zrusena a nasleduje pre mna najlepsia cast filmu v ktorej sledujeme nasich hrdinov ako sa najpv nudia, rastie v nich frustracia a hnev, az ich to pomaly ale isto privadza k sialenstvu. Tato cast je svojim spôsobom ovela brutalnejsia ako samotny vycvik. No a v poslednej tretine sa dockame aj nejakej tej akcie, ktora aj ked je prevedena bezchybne, tak nepôsobi cool a samoucelne, ale podtrhuje zufalstvo a absurdnost celej tej udalosti. Prave ta zmena vyvoju filmu po vycviku povysila tento film nad klasicku kvalitnu zanrovku o uroven vyssie. Znova sa ukazuje, ze najlepsie pribehy pise sam zivot. Kto sa tesi na nonstop akciu, tak bude frustrovany rovnako ako postavy filmu. Namiesto toho sa docka chlapskeho patosu, ktory sa vyrovna filmom Johna Woo. Zmienku si este zasluzi vyrazny famozny soundtrack, ktory sice dost pripomina Bayovu Skalu, ale funguje dokonale. 9/10.

Napriek dostatočne reálne pôsobiacemu príbehu opierajúcemu sa o historické fakty som sa nedokázal vcítiť do role ani jednej z postáv, tobôž niekomu vyslovene fandiť. Nie, "Silmido" nie je zlým filmom, ktorý by diváka vyslovene nebavil, no za mojim negatívnym pohľadom bude zrejme dlhočizná stopáž, vďaka ktorej snímok najmä vo svojom jadre, napriek vážnosti nastolenej situácii nudil. Zrejme to nebola moja šálka kávy.