Shirley Valentinová (1989)

"Youlikechipsandegg." "OnaTuesday.IlikechipsandeggonaTuesday.TodayisThursday."Príbeh jednej obyčajnej ženy v strednom veku, ktorá sa vzbúri proti svojmu jednotvárnemu životu, ktorý ju už 20 rokov ubíja. Ten príbeh je taký skôr posmutnený než čisto komediálny (čo nie je výčitka), aj keď sa v ňom nájdu aj veľmi vtipné momenty, o ktoré sa postaral hlavne sympatický Grék Costas v podaní Toma Contiho   ("Oh. I... I apologize for interrupt. You may now continue cleaning room.").   Zo začiatku som bol dosť dlho presvedčený, že sa mi to páčiť nemôže. Hlavná hrdinka rozprávajúca sa so stenou mi pripadala nezaujímavá, až nudná (s dosť depresívnym spôsobom života), príbeh taký nijaký, humor mi nič nehovoril. Som však rád, že som sa napokon mýlil, tak v hrdinke, ako aj vo filme samotnom. Zlom prišiel pri zaujímavom návrate v spomienkach do školských časov, ale hlavne v nasledujúcom stretnutí po dlhých rokoch   ("Pardon, darling? An air hostess? My God, Shirley, whatever gave you that idea? I certainly travel widely, but I'm not an air hostess. Darling, I'm a hooker. I'm a whore.").   To už ma film dokázal vtiahnuť, no a tú dovolenku v slnkom zaliatom Grécku som si už vyslovene užíval. Z hrdinky Shirley Valentine (Pauline Collins) sa napokon vykľula celkom správna baba (na rozdiel od viacerých postáv jej arogantných krajanov, bez akejkoľvek úcty k druhým), ktorej človek proste musí v tej jej vzbure držať palce."You are beautiful woman. Man would be crazy not want to make f*ck with you.ButIdon'taskyoutof*ck.Iaskyoucomeonbrotherboat.Differentthing.Boatisboat.F*ckisf*ck."

Krásna odpoveď na anglosaskú nafúknutosť:"Kým Gréci stavali cesty, mestá a chrámy, čo robili Angličania? Poviem vám čo robili!Chodili v bedrových rúškach a orali kosťou zo žirafy!"Feministicky ladený film o oslobodení sa ženy od rozprávania sa so stenou, pričom jediná cesta je samozrejme oddrbať sa od manžela, aj tak je to predsa zaostalý buran, a vyskúšať tradičné šťastie šeredných anglických paničiek na teplom juhu, aby si konečne mohli povedať:"Zem sa zatriasla a zamilovala som sa do života". V skutočnosti to nebola zem, ale jej bedrá, ktorými zatriasol ďalší obšťastňovač turistiek. Čo mi nepríde vôbec romantické a ten koniec, akože no a čo aféra, manželíček pochopí, mi príde ako niečo úplne mimo. Ale malo to veľa vtipných momentov.

Mluvení hlavní postavy směrem k divákovi moc nemusím; jakžtakž to zvládám ušvestkohlava, ale v případě postarší paní mě to trochu přivyděsilo. I když se z mé strany nevyžadovala nějaká interakce měl jsem pocit, že mi něco vyčítá. Možná je to tím, že (mou optikou) je postava Shirley "použitelná" dvaačtyřicátnice...tzn. ještě pro mě není "neviditelná".... . Vidíte a podobně hovadský přístup nejen jejího manžela stojí za tím, že se Shirley ve svém životě, krabici s názvem manželka, matka, hospodyně, necítí dobře. Natož aby byla šťastná. Překvapilo mě, že scénář napsal muž. Polovinu filmu jsem měl pocit nepatřičnosti, že sleduju film zacílený na ženy a jejich trable...tzn. něco, čemu se většina mužů vyhýbá jako čert kříži. Málokterý chlap se chce dobrovolně vžívat do pocitů ženy...snad i ze strachu, že to naruší tu tvrďáckou fasádu, za kterou se schovává. Byl jsem proto rád, když se pomalinku stávalo zřejmým, že je tento příběh nejen o zdomestifikovaných ženách, ale o lidech obecně. Že je to vlastněexistencionální šťouchaneček pro ty, kteří rezignovali na láskuk sobě a k životu. Pro ty, kteří se začali smiřovat s tím, že jim stačí občasné záblesky štěstí a spokojenosti. Hlubší emoce a niterné prožitky berou jako něco, co už si vybrali, na co už vlastně nemají nárok. Zazní věta:já nemiluji jeho, já miluju...život. Tohle probuzení odstartuje změnu, která působí zcela přirozeně, logicky...jako jediná správná věc. A přesto je zřejmé, že jde o velice výjimečný počin. Jak mě první půle moc nenadchla...tento styl humoru mě dost míjí, tak ta druhá byla prodchnuta oduševnělostí, několika moudrými větami a krásnou a optimistickou pointou. Někdy je potřeba zredukovat hodnocení na prosté líbí, nebo nelíbí. I když mám sám zlomené srdce z rozchodu se životem; s přejícím úsměvem všem Joeům, kteří měli to štěstí a našli svou Shirley, dávám 5*.

Natáčeno na ostrově Mykonos! Tedy ještě když nevypadal tak jako teď, takový klid byste dnes sotva hledali. 
Je dobré vidět, že britský vtip lze občas najít v jeho nejkvalitnější podobě. Začátek v Británii je takový odlehčený emancipovaný kitchen sink bloody routine realism, ale jakmile se dáma vydá s Olympic airlines do země kde slunce svítí skoro pořád, posouváme se stylově dost jinam. Líbil se mi ten začátek a střídání časových rovin.

Keby sa niekomu zdalo, že je divné, keď sa štyridsaťročná manželka Shirley rozpráva so stenou svojho bytu, vedzte, je to normálne. Normálne vo vzťahu, ktorý táto žena prežíva. Preto sa niet čomu diviť, keď nájde odvahu začať žiť svoj život... Veľmi príjemná britská sonda do manželstva, plná múdrostí a láskavého humoru.