Potopte Bismarck! (1960)

Jeden z velmi dobrých válečných filmů. Vcelku věrné (až na pár detailů) vylíčení toho, co se dělo, když bitevní loď Bismarck vyrazila na svoji první a poslední bojovou plavbu. Chápu, že milovníky krvavých bitevních scén plných výbuchů a dalších dnešních zvláštních efektů to možná nudí, ale i tahle válečná skorokonverzačka má co nabídnout. Film je mezi válečnými filmy jeden z mála, který dává přednost tomu ukázat, co se dělo v zákulisí velkých střetnutí - rozhodování o kalkulovaném riziku, vědomé podstoupení rizika ztráty řady životů a další, jen aby se zlikvidovala jedna z nejhorších nočních můr mužů na moři. Akce, obzvlášť střetnutí válečných lodí, je ve filmu poměrně málo, ale udělané jsou dobře (nesmíte to srovnávat s dnešními CGI možnostmi) a film rozhodně není nudný. Jen mi uniká důvod, proč je u nás původní název Potopte Bismarck! změněn na Potopení lodi Bismarck. Je ale pravda, že znám horší a nelogičtější úpravy názvů. Celkově dávám poctivé 4 hvězdy.

Jistě jsem ovlivněn tím, že mám rád Kennetha Mora, líbí se mi Dana Wynter a Maurice Denham je  mi z Bondů také příjemný. Mám rád i historii 2SV (chcete-li, WW2), jakkoli jsem ji nezažil, ale naši rodinu ovlivnila podstatně. Od prvního čtení Miroslava Hubáčka a Gunthera Priena (o hodně dříve) mne zajímala i námořní válka, kterou nám ve škole tajili jak se dalo.  Lewis Gilbert (taky jeden Bond) je dobrý režisér. Příběh který se odehrává na velitelství, těžko může nebýt z velké části v jednom bunkru, herecky se mi to líbí, patriotismu a romance je sice dodáno na hraně,. ale pro mne ještě OK. Samo sledování Bismarcku, ta honička, to jak dávají dohromady fragmentované síly je příběh fascinující, znehybnění Bismarcku při posledním možném náletu není scénáristický výmysl, ale, pokud vím, pravda a já ten film mám prostě rád, tak jsem dal 5.  Rozhodně je mi to milejší, než poslední verze Midway.

Veľmi dobre natočená historická vojnová dráma ponúka nie len dramatický príbeh z bojiska na hladine Atlantiku ale aj pohľad do operačného strediska britského námorníctva kde prebiehajú rovnako dôležité rozhodnutia ako na mori. Kvalitnú produkciu a prekvapivo veľmi dobrú trikovú stránku námorných súbojov podporujú veľmi dobré herecké výkony. Najmä Kennetha Morea v roli veliteľa operačného strediska, prostredníctvom ktorého pozorujeme priebeh honu na Bismarck a máme možnosť podieľať sa na všetkých rozhodnutiach, ktoré smerujú k jeho potopeniu. Dana Wynter hrá tiež dobre, ale k deju prispieva len rozohrávaním ľahkej romantickej linky a v podstate je hlavne za peknú. 75%

Troufl bych si říct, že je to spíš kvalitně udělaná televizní inscenace s perfektně využitými dokumentárními záběry a minimalizovaným prostorem pro hrané scény. Historická fakta jsou zde v maximální míře respektovaná, snad jenom hlavní hrdina je poněkud „přefabulovaný“. Pokud si vybavuji, v přímém střetnutí na hladině ztratili Britové pouze jednu jedinou loď (vše ostatní měla na kontě letadla Luftwaffe a ponorky Kriegsmarine) a tou byl onen nešťastný Hood. Těžko by kapitána z torpédoborce nebo třeba minolovky nechali velet na štábu v admiralitě. Za ztrátou Hooda stálo jako již mnohokrát předtím a během druhé války obzvlášť zkostnatělé a povýšenecké chování Britů, kteří sami sebe pokládali za „krále“ moří, a přitom vývojově už námořní části 2. světové války na rozdíl od Japonců a zejména Američanů nepřinesli vůbec nic. Hood měl slabě pancéřovanou palubu, Bismark vydržel mnohem větší „rány“, než se poroučel pod hladinu. A onen Prince of Wales potopili celkem snadno japonští letci u Singapuru. Tato akce je pokládána za ukázku britské houževnatosti a vytrvalosti, ale reálně vzato – byl skutečně tak ohromující výkon, když celé britské metropolitní loďstvo se zdrcující převahou děl dostihlo Bismark jenom díky náhodnému zásahu torpédem z jednoho z nejzastaralejších bojových letadel, které se za druhé světové války objevili na nebi? Když si porovnáme tuto přeceňovanou akci, zpracovanou všemi možnými způsoby (film hraný i dokumentární, spousta knih) třeba s bitvou u Midway, tak můžeme být dodnes rádi, že se američtí admirálové i ostatní velící důstojníci chovali „poněkud“ jinak a byli i „trochu“ kompetentnější než jejich britští kolegové. Slovutí britští admirálové i jejich nejsilnější loďstvo totiž dostali napráskáno od Japonců všude, kde se s nimi na moři během války potkali. A porovnáme-li poměr amerických a japonských sil v bitvě u Midway, převaha Japonců byla stejně drtivá (v prvním roce války) jako převaha Britů nad Němci v Evropě. Jinak Kenneth More stejně jako v několika bondovkách působí poněkud jako lev salonů, jeho „tvrďáctví“ je skutečně jenom špatně podaná póza, naproti tomu ostatní herci jsou vesměs uvěřitelní a snad největší perličkou je, že onu pomocnou důstojnici hraje Němka a admirála Luetjense český herec Karel Štěpánek, který do Velké Británie emigroval v roce 1940 a rolí „zlých“ Němců měl v britských i amerických filmech několik.

Zase jsem se o 2. světové válce dozvěděl něco víc. Námořní bitvy navíc docela baví a když se k tomu přidají autentické záběry, pak film dostává grády. Škoda jen, že Němci mluvili anglicky a jejich řeč nebyla rozlišena buď dabingově s přízvukem nebo titulky. Podobně jsem se ztrácel i při bitvě na moři, která se ohákla do černobílé a chvílemi nebylo jasné kdo je vlastně kdo. Jinak se většina filmu odehrávala v kabinách a v konverzační jistotě. Z válečných snímků, které jsem z té doby už měl možnost shlédnout byly i lepší.