Saturnin (1994)

Kameňák pre intelektuálov. Zlepenec suchohumorných frkov, ktorý má lacný televízny vzhľad. Po dopozeraní som zistil, že pôvodne išlo o štvordielny seriál, ktorý následne zostrihali do tejto filmovej podoby. Vízner fajn, Havelka prvoplánová voľba, Zedníčková mala za mlada v sebe niečo sympaticky zvláštne, Synková vlastnila jeden z najotravnejších hereckých hlasov v ČR, Lipský mi nikdy nesedel, Vacek nie je herec, Lasica hovoriaci po česky pôsobil ešte viac spomalene než v originále. Extrémne prechválená nuda.

I když pokus o převedení knižní podoby do podoby filmové je vždy poněkud riskantním podnikem, v tomto případě je film předloze rovnocený. V případě Oldřicha Víznera filmová podoba snad dokonce předstihuje podobu knižní. Typově ideální mně pak vycházel Ondřej Havelka a Lubomír Lipský. Tetu Kateřinu a Milouše mám však ve svých představách vyfabulované jinak. Některé záběry (zejména z dědečkovy vily) jsou skutečně dokonalé a skvěle evokují představu doby, ve které se Saturnin odehrává. Jiné však naopak působí poněkud prostě a bez nápadu, jenom jako kašírovaná kulisa. Ale i přes tyto drobné výhrady jsem se skutečně dobře bavil a v duchu si přehrával hlášky, které znám z knižní podoby.

Přehrávající herci jak v televizní pohádce, nesnesitelný vizuál, na první pohled patrný nedostatek peněz... Těžko filmově zpracovatelná knižní předloha, kterou si dovedu představit možná v nějaké dobové adaptaci s Marvanem, Novým, Baarovou apod... Bohužel v době vydání románu zuřila válka a po válce už román z prostředí zlých buržoustů nebyl možný zfilmovat.

Knížku jsem četl už jako malý, řadu scének jsem si nějak představoval... Takže je to pak těžký, když to někdo reálně zhmotní. Vízner jako Saturnin, Synková jako teta Kateřina a Vacek jako Milouš mi sedli maximálně. Bohužel Havelka jako hlavní postava mi nesedí a zejména Zedníčková prostě pro mne není ta okouzlující slečna Barbora z knížky.

Kniha, hrdě hlásající názevSaturnin, se významně šklebí v mé knihovně utiskovaná všemi romány z Divokého západu, které však nedosahují ani z poloviny její kvality. A také film je velmi povedený, se skvělými hereckými výkony, neztrácející příliš z Jirotkova humoru. Mé oči jej viděly snad dvacetkrát a ještě tisíckrát se na něj podívají. Tento snímek krásně vykreslil všechny postavy, mou oblíbenou tetu Kateřinu, Jiřího a Samozřejmě Saturnina, jehož hraje Vízner s velikým zápalem. "Více děr, více syslů, více hlav, více smyslů." "Mnoho psů, zajícova smrt..."