Ceremoniář (1996)

Je to hrozně pomalý film. A to říká někdo, kdo má pomalé filmy rád, tento mi ale taky nepřišel skoro vůbec ničím zajímavý. Děj má zajímavý koncept a postavy taky nejsou úplně k zahození, ale podle mě to všechno mohlo být zpracováno mnohem lépe. Prezentace byla fajn, hudba se mi taky líbila, ale místy mi přišla trochu kýčovitá. Herecké výkony byly moc dobré, ty se mi z celého filmu líbily nejvíc.5/10

Zda se na film podívat či ne, je pouhou variantou hamletovské otázky. Tady proti sobě stály vesměs negativní kritiky na čsfd a Eva Kantůrková jeho scénáristka. Nakonec musím dát za pravdu "negativistům", především kritice Jitky Cardové, která nešetří ani hlavního představitele, stejně jako bych ho v tomto případě nešetřil ani já sám. Její výraz "typová klišé" mi tu přijde vhodně použitý.

Skvělý námět, zoufalý scénář a zachraňují to herci. Výsledek podobný televizní inscenaci. Je sice pěkné, že tu je vcelku obstojně ztvárněná doba, ve které se odehrává příběh, a že ze sebe jinak průměrní herci jako Krampol, Klem či Hrušínský ždímou maximum, nicméně nemastný a neslaný výsledek způsobuje, že po skončení už vše přestává kohokoli zajímat. Když porovnám třeba roli Jany Švandové s podobnou rolí Elišky Balzerové v Pěstích ve tmě, je ten rozdíl propastný... A pochvalovat si, že jde o "intimní příběh" u něčeho, co se označuje za thriller, je třešnička. Fakt by mě zajímalo, zda by všichni ti, kteří tu rozhazují hvězdičkami, byli ochotni se na to podívat nejen třeba třikrát či čtyřikrát, ale alespoň druhý den znovu...

Námětově trochu spřízněný s Obsluhoval jsem anglického krále, jen výsledek je o dost lepší... Sice ve své podstatě o nic nejde, ale ve chvílích, kdy se Hrušínský proměňuje v Jana Zahradníka a s výrazem naprostého profesionála málem vyškoleného ve staroanglické tradici butlerů... fíha... Zajímavé je dobové neukotvení příběhu, sice se mluví o Straně, ale mohl by to být libovolný totalitní systém...

Pokud někdo poslouchá Bacha, Mahlera či Beethovena, jsem mu dopředu nakloněna. Jan Hrušínský se definitivně zbavil otřesnéhu kuňkaného Orlíka a Kramol udržel své pokleslé herecké umění na uzdě. Tajemný příběh se pomalu rozvíjí a hudba skvěle podbarvuje či dokresluje. Znalost prostředí, drzost kombinovaná s odvahou – ovšem kde b byly bez obleků zděděných po otci? Švandová s perfektním make-upem v každé situaci včetně sauny a vody – to byl totální maskérský úlet. Umaštěný Potměšil nezklamal. Znalec poznal Žofín i Národní divadlo, zejména záchodky zde hrály velkou roli. „Vzali všechno stříbro a míšeň, teď se bude servírovat na alpace a Karlovarsku.“ Výstižná definice doby a jejího marasmu. Balíček karet na poslední cestu byl dojemný, ale t dětství pamatuji pohřby, kdy se do rakve podobné věci fakt dávaly. „Čas nikomu nic neřekne, lidi všecko vykecaj!“ „Zlikvidovat nebo získat. Ale ať se to udělá pořádně.“ Laskavý divák ať si sám domyslí.