Šarlatové písmeno (1995)

Demi Moore je jednou z najkrajších herečiek, aké kedy brázdili vody Hollywoodu. Nešlo ju nemilovať najmä pre jej dokonalý úsmev a černicové oči, ale ako neskôr ukázala, tak aj pre dokonalé telo. To ale v Šarlátovom zostalo po väčšinu času zahalené vzhľadom na storočie v ktorom sa príbeh odohráva. Príbeh Šarlátového písmena ma sral prakticky od samého začiatku. Som totiž feminista a bývalý úplný ateista, čo je presný opak toho, čo predvádzali mužské, ale v podstate aj ženské postavy v tej ich zvrátenej komunite. V podstate išlo o to, že krásna žena v tom čase bez manžela, videla pipík a jej vlhké myšlienky sa presťahovali pod sukňu. To isté sa stalo aj reverendovi, ale jeho libido rozhodne neutrpelo takú hanbu a poníženie ako tá babenka. Pretože bol zbabelý chuj, len tak na okraj. V puritánskam svete teda splodili bábätko a odsúdili Hester na život v hanbe. Ostatné si pozrite 😁, ale …. Milostné scény boli natočené rovnako zbabelo, ako bol reverend a celý film je sprevádzaný veľmi zlou hudbou. To je všetko čo mám negatívne k technickej stránke. Inak sú tam dokonalé kostýmy, romantický antihollywoodsky príbeh lásky a dobré herecké výkony. Tým najlepším bol majstro Robert Duvall, ale hanbiť sa nemusí ani anjelská Demi. Vlastne až od Duvalla film chytí dobrý drama moment. Videl by som to niekde na rozmedzí, čiže 70% by tomu svedčalo najviac, ale kvôli láske k Demi zaokrúhľujem až po prsia.

Veľmi dobre natočená romantická dráma zasadená do divočiny nového sveta plného divochov a puritánov. To umožňuje hollywoodskej produkcii rozpútať dramatický príbeh kde na jednej strane je strachom o prežitie a náboženskú čistotu osadníkov a na druhej strane vášnivá láska reverenda Dimmesdala a slobodomyseľnou Hester Prynnovou. Produkcia je výborná stvárnenie postáv a konfliktov je veľmi plastické a to aj vďaka hviezdnemu hereckému obsadeniu. Demi Moore tu po Škandalóznom odhalení môže opäť predviesť svoje herecké umenie aj vnady a Gary Oldman ukázal, že ani romantická poloha mu nie je cudzia.  Film sa však nevyhýba klišé a šťastný koniec je viac menej nevyhnutný. 70%

Reverend Artur Dimmesdale se zamiluje do osadnice Hester, která přijela do vesnice bez manžela, a tajně s ní zplodí nemanželské dítě. Žena je poznamenána šarlatovým písmenem A za svůj hřích cizoložství a hanobena ve své puritánské komunitě. Odmítne prozradit identitu otce svého dítěte, což ho chrání  před pohrdáním, ale vina, kterou reverend cítí, je zničující. Ve vrcholné scéně přiznání Gary Oldman potřeboval nápovědu do ucha, protože kvůli své opilosti nedokázal odříkat text. Film skončí - na rozdíl od knižní předlohy - odchodem celé rodiny do bezpečí. V recenzích je Šarlatové písmeno označováno  za nejhorší filmový přepis všech dob, ale Oldman vždy při otázkách novinářů odpovídal: je tam ale i kus dobré práce. A měl pravdu, film má krásnou výpravu, překrásnou hudbu, kostýmy. A když připočítám, že Garyho alkoholismus při práci na tomto filmu dosáhl vrcholu, na kterém se rozhodl díky Demi  jít do úspěšné rehabilitace, tak už jen to je další plus.

Z tohoto filmu jsem byla kdysi úplně okouzlená. A co nyní při opakovaném zhlédnutí? Pořád mi imponuje ta láska, která musí čelit překážkám v krutém puritánském prostředí, pořád se s chutí zaposlouchávám do nádherného ústředního hudebního motivu. Ale taky vidím, jak se tu přehrává, až to hezké není, jak jsou některé dialogy či scény nepřirozené, jak je to místy už příliš sentimentální a sladkobolné, bohužel někdy skoro až k smíchu či minimálně pousmání. Vlastně mě Šarlatové písmeno tentokrát více baví zhruba od druhé poloviny, kdy ne že by ta hlavní romantická linka vymizela, ale přece jen je trošku upozaděna nebo, řekněme, naředěna tím, jak do děje zasahuje zdivočelý manžel hlavní hrdinky, události nabírají větší spád, později více vystupuje i motiv rozepří bílých obyvatel a indiánů. Zároveň, když říkám "baví", tak je to ne zcela dostatečná kompenzace za tu příjemnou uvěřitelnou romantiku, kterou jsem se těšila, že si zopáknu a tentokrát mě tak nepohltila. Z určité nostalgie, kvůli těm dojmům z dřívějška, které ve mně pořád někde zůstávají, a taky prostě protože Gary Oldman a Demi Moore, ve svém hodnocení trošku nadsazuji a slušné tři hvězdy a 60 % Šarlatovému písmenu dám. Snad si na mě Ďábel nepočká a nepočastuje mě za to nějakým nehezkým znamením.

Takové věci mi už nedoporučujte. Já tušila, že to zas taková hitparáda nebude. V podstatě celkem dlouho celkem věrohodné utrpení se závěrem tak přitaženým za vlasy, že to za to ani nestálo. Odpad to není, dokonce dvě hvězdy Garymu Oldmanovi, protože má prostě sakra charisma, a kdyby se v tomhle příběhu nepletl do záležitostí nadpozemských, mohl si ten pozemský život užít mnohem líp.