Město radosti (1992)

Musím přiznat, že Indie je pro mě vzdálená a v podstatě nedostupná země, tedy jsem tvůrcům tohoto snímku vděčná za to, že mi dovolili nahlédnout pod pokličku.. Životy těch nejchudších a nemocných jsou hodně těžké, vyobrazení jejich problémů považuji za zdařilé, no a Patrick Swayze mě v roli lékaře opět zaujal, tentokrát byl na pěst i na hubičku během mrknutí oka, ovšem líbil se mi, zase.. K tomu jedním dechem dodávám, že se mi moc líbila Pauline Collinsová, měla mě v hrsti hned od začátku.. Každopádně se jedná o pozoruhodný kousek s hezkým hudebním podmazem..

Každý máme rád něco jiného. Já třeba miluji různé žánry a všemu, co mě donutí po shlédnutí přemýšlet o tom co jsem viděla a to, co mě chytí za srdce, to považuji za úspěch a těch 5* tomu dám. Jsem filmový nadšenec, ale hodnocení dávám opravdu jen zřídka, nějak mě to nebaví. Ale k tomuto filmu jsem měla prostě nutkání hodnocení dát, protože ačkoliv se někomu film extra nelíbil, mě chytil za srdce. Mám přítele, který jezdí do Indie pomáhat a to co popisuje se s filmem dost shoduje. I přítel byl zmlácen "chlapíky" muže z vyšší kasty za to, že jako co si dovoluje pomáhat a vtloukat lidem do hlavy ty žvásty z jiných zemí. Přítel pak zjistil, že si tím prošlo spoustu dobrovolníků, kteří tam přijeli pomáhat. Takže já u toho filmu měla pocit, jako když sleduji film o mém příteli. I on byl nakonec svědkem vzpoury, jen tedy tato vzpoura dopadla dobře. A to jen proto, že onoho muže z vyšší kasty někdo zavraždil a naštěstí to po něm převzal syn, který už nechtěl pokračovat v takovém byznyse jak ho dělal jeho otec. A vedlo to naštěstí ke zlepšení. No bohužel, tyhle happyendy se stávají jen výjmečně....

Kdybych to měl hodnotit jenom podle kvality hlavního příběhu toho amerického doktora, asi bych byl příkřejší (inu, Šwejzý je Švejzý a Kalkata není taneční parket nebo Road House). Ale v tom filmu je toho mnohem víc a kdo někdy byl v Indii, tak ví, že tu spousta věcí docela dobře sedí. Život lidí na totálním dně, kteří prodají i mléko pro batole, protože prostě nemají ani za co jíst. Lidi s leprou. A taky lidi, co lidem s leprou čas od času přijdou podpálit barák. Mafie, která se neštítí fakt ničeho, protože lidský život tady nemá valnou hodnotu. Chlap, co pláče štěstím, protože dostal job, kde může běhat jako rikša za pár halířů... A přesně kvůli těmhle věcem jsem šel na 4 hvězdičky. a samozřejmě taky kvůli Enniovu soundtracku.

Zatial som Joffého filmy nevidel, takze nemam s cim porovnavat. Myslim si, ze pohlad na chudobnych ludi bol natoceny zaujimavo, ale chvilkami je mozno dej trochu zdlhavy, mozno stacilo trosku viac zastrihnut do filmu. Morriconeho hudba opät uzasna, k tomu netreba komentar a P. Swayze sa snazil a myslim si, ze to zahral celkom slusne. Art Malik znamy z filmu Pravdive klamstva v ulohe teroristu si tu zahral opät zaporaka.......27.04.2008

Po drásavých Vražedných polích a vynikající Misii pohořel R.Joffé s tímhle sentimentálním příběhem lékaře, který najde sám sebe uprostřed špíny kalkatského chudinského slumu. Pokud nepomáhá ani hudba osvědčeného E. Morriconeho, pak P. Swazye (který se zřejmě toužil přehrát z tanečníka do charakterních rolí) to už teprve nevytrhne. Viděno kdysi dávno v téměř prázdném kině, zato s přitažlivou slovenskou přítelkyní. Film byl její výběr.