Šampióni (2018)

Klasická feel good komedie s netradičními účastníky ze sportovního prostředí o napravení arogantního jedince. Nezkrotný ligový trenér ocitá se za trest mezi mentálně zaostalými jedinci, ze kterých má utvořit fungující team aŠAMPIONYjejich soutěže. Pár situačních gagů a vtipů samozřejmě proběhne stejně jako zjemnění ostrých trenérových hran, který se nakonec naučí od svých borců více než oni od něj. Asi bych tam narval ještě víc hlášek a vtipů, ale jinak v pohodě.63%

Campeones nejsou ničím objevným, co by mě rozebralo na nanočástice, ale ve víru současné hokejové euforie se mi zastesklo po nějakém sportovním filmu a zároveň jsem si chtěl v náročných dnech spíše odpočinout, než abych se musel zuby nehty soustředit. A přesně tyhle požadované faktory dokázali španělští Šampióni doručit. Jedinou vadou na kráse je situace, kdy už vznikla dvojka bez hlavního představitele, ale o sportu (atletice), k němuž mám rozhodně mnohem blíž než k basketu. Ale dle všeobecných ohlasů a absenci duaGutiérrezaMatadruhý díl prozatím vynechám. Stejně jako zbytečný americký remake. [viděno na Maxu 24.5.2025]

Ač sportovní filmy nesleduji, tak tahle komedie se podařila. Je tam prostý, snadno předvídatelný scénář a je to vlastně taková pohádka pro dospělé. Ale situace jsou tam vtipné a je jich tam hodně. Některé hlášky mě opravdu dostaly svou bezprostředností.  Humor je jednoduchý, ale zasmál jsem se a dobře se bavil, což se u některých tzv. komedií z poslední doby říct nedá, takže palec nahoru. Neskutečný výkon režiséra i protagonistů. Viz zajímavosti. Jednu hvězdu musím ubrat za přepáleně kýčovitý konec, ale celkový dojem příliš nezkazil.

Dvě třetiny Šampionů jsou feel good filmem, který není sice bůhvíjak originální, ale nehraje na city, nemoralizuje a nevzbuzuje v divákovi pocit viny, že je "normal mentalico". Scénář je prostý a nevyhýbá se klišé, protože by to v takových okolnostech působilo nepřirozeně. Ano, přesně tak. Život je optikou těchto lidí o dost jednodušší, protože na přetvářku, intrikaření a lži nemají kapacitu. A tím nemyslím jen tu mentální, ale spíš emocionální. Není třeba je litovat. Pouze respektovat a trochu pomoct. Film stojí na skvělých postavách, resp. hercích, účinkujících. Zvlášť trenér Marco byl skvěle napsaný i obsazený. Není arogantní zmetek a jeho vývoj nebyl tlačený na sílu s epickým vyvrcholením....proměnou v senzitivního samaritána. Přesto se mi závěr moc nelíbil. A popravdě celá poslední čtvrtina, včetně zdlouhavého zápasu. Ty feel good momenty jsou v této části vytláčeny patosem a navíc už jsme za hranicí stopáže, která je pro komedii, jednohubku optimální. Po třech čtvrtinách byl dal 4*. Takhle je to 3 a půl a to ještě jen proto, že se španělština tak dobře poslouchá a všichni byli sympaťáci.

Jako sonda do života těchto lidí je to velmi zajímavé. Je ušlechtilé, že jsou lidé, kteří těmto lidem dokáží dát nějaký další smysl. Tím, že tomu dávám jen 3*, tak vůbec nenaznačuji, že bych byl nějaký necita. Jenže ten film prostě tak dobrý není. 2 hodiny jsou šíleně moc, až na pár veselejších momentů tu není nic moc komediálního a postava trenéra Marca je někde uprostřed mezi tím necitlivým hajzlíkem, který by tady seděl lépe, a tím sympatickým trenérem, kterýmu od začátku fandíme. Závěr je povedenej je, jak sviňa! :)