Saint Joan (1957)

Je hodně poznat, že film je natočený podle divadelní hry, ale jestli se film přibližuje ke hře, říct nemůžu, protože ji neznám. Čekal jsem, že jdu do něčeho úplně jiného, očekával jsem bitevní scény a znepokojivější atmosféru (něco na Dreyerův styl). Místo toho jde spíše o dialogové drama než o akční historický film.(11.02.2026)

Filmový přepis divadelní hry Georga Bernarda Shawa je zklamání s velkým Z. Scénář, přilepený k divadelní předloze, je natolik ostříhán, že zůstávají jen útržky děje. Bez dynamiky, bez logiky, bez poutu k postavám. Nejen Jean Seberg jako Johanka tu většinou jen recituje text. Místo hereckého výrazu tak dostáváme monotónní přednes, který má problém oslovit. Režisér Otto Preminger sice sáhl po odvážném retrospektivním rámování a naznačil zajímavé psychologické linie, ale film je o jejich objevování ochuzené a tím i zmatené. Chybí gradace, chybí emoční vrchol, chybí dramatická stavba. Snímek připomíná spíš archivní kuriozitu než silnou interpretaci Johančina osudu. Shrnutí? Koncept tu je, odvaha také, ale realizace je sterilní. Adaptace, která přepisuje text, ale zapomíná na duši.(22.09.2025)

ModernáMilla Jovovichnemá šancu.Jean Sebergje dokonalá Johanka a aj celkovo herecké výkony sú mimoriadne. Čo film dáva dolu je historická nepresnosť. A vytrhnutie kontextu zoShawovejhry. Film nazveš Svätá Jana, ale ani nedáš vedieť, kedy bolo blahorečená a kanonizovaná? A prečo robíš z Angličanov protestantov, keď nimi ešte ani zďaleka neboli a do úst vkladáš Napoleonove výroky a do pozadia púšťaš Bachovu hudbu?Otto Premingerakoby nepochopil, že to nemá byť len o Jane, ale silný duch doby, ktorý aj v čierno-bielej štúdiovke dobre vystihol, treba spojiť s pravdivými informáciami. Umenie nemá byť o akceptovaní historických lží len preto, že mi to pasuje do deja.(16.09.2025)

Na tom filmu je vidět, že je dle divadlení hry (od G. B. Shawa), a ta divadelnost mu škodí. Také se ten film trochu rozpadá na dvě části, na úvod a závěr s diskutujícími protagonisty příběhu, kde autor pracoval s ironií, a na retrospektivní prostřední část, která popisuje samu legendu, kde pro ironii není místo, byť Dauphin Karel je zde vykreslen pomalu jako karikatura. Ale zase má ten film jednu velkou přednost, tedy představitelku Johanky Jean Seberg. Ta tu křehkou, dojemnou a přece silnou hrdinku hraje přesvědčivě, stačí záběr na její citlivý obličej s planoucími zraky, a jeden by jí i uvěřil. Vedle ní vypadá v stejné roli taková Milla Jovovich dost ordinérně. A ten ironický konec páně Shawovy hry, byl zde vcelku zachován.(26.11.2017)