Muž se zlatou paží (1955)

Drápy závislosti jsou neúprosné, jediná opojná dávka Tě vynese na výsluní a záhy stáhne do hlubin nicotnosti. Dokola probíhající stereotyp, vedoucí ke ztrátě pracovních příležitostí, blízkých a nakonec vlastní důstojnosti. Frankie měl vlastně v té bídě velké štěstí, že mu blízcí a přátelé zůstali, ale staré Já ho nechtělo jen tak lehce pustit…

Celkom zaujímavá dráma o jednom závislákovi, ktorá zrejme ako prvá veľmi otvorene pojednáva o drogovej závislosti, pričom sa nebojí ukázať aplikáciu drogy, jej zhubný vplyv, či odpudivo vyzerajúce odvykanie. Postavy príbehu sú veľmi rôznorodé a pomerne zaujímavé, od výborne zahraného závisláka Frankieho Machiny (Frank Sinatra), cez zákerne rafinovaného dílera drog Louiea (Darren McGavin), až po Frankove lásky, chorobne posadnutú Zosh (Eleanor Parker) a "normálnejšiu" Molly (výborná Kim Novak). Tvorcovia si akurát mohli odpustiť totálne bizarnú a akože vtipnú postavu "jediného priateľa" Sparowa (Arnold Stang), čo je také dosť strašné hollywoodske klišé. Vyzdvihnúť musím výbornú hudbu (Elmer Bernstein), konečne keď sa proklamuje, že hraje džez, naozaj hraje džez, na rozdiel od viacerých ďalších amerických filmov, kde namiesto údajného džezu hraje akýsi popík (napr.The Jazz Singer (1927)). Naopak, film zráža dolu scenár, ktorý je z dnešného pohľadu miestami dosť banálny. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

Saul Bass se svou nejslavnější nehitchcockovskou grafikou, přesvědčivý Sinatra v hlavní roli a Kim Novak jako realisticky emancipovaná Molly, která se pro mě stala jednoznačně nejzajímavější postavou celého filmu. Ateliérové pojetí 50. let a hystericky manipulativní Zosh, nejen to evokuje při pohledu nazpět srovnání sTramvají do stanice touha. Preminger je ale samozřejmě výrazně méně melodramatický a na dobu vzniku naopak o poznání větší provokatér. Chvílemi mi přišlo, že se film soustředí až příliš na vedlejší postavy okolo pokerové zápletky. To naštěstí vzápětí vyvažovaly momenty mezi Sinatrou a Novak. Tam si také Preminger nejvýrazněji pohrává s filmovým jazykem a stojí to za to. Škoda, že je u nás tenhle Premingerův slavný kousek tak málo známý. 8/10

Starého psa novým kúskom nenaučíš, alebo keď raz prídeš nazad z basy, začať odznova a inak nie je vôbec jednoduché. Navyše, ak je tu ešte jeden problém navyše....Wilder prišiel v 40. rokoch s ukázaním alkoholového pekla, Preminger o dekádu neskôr už môže nazrieť do pekla drogového. Všetko ale v rámci doby a jej možností. Môžeme kritizovať scenár za snahu veci dotiahnuť až zbytočne do konca, ale nesmieme zabudnúť ani na jeho prekvapivé a psychologicky uveriteľnejšie momenty. No a ak si na tento film spomeniete aj po rokoch, tak najmä v súvislosti so Sinatrovým a Novakovej výkonmi. Čuchám tu aj inšpiráciu pre Melvilla a jeho legendárne stvárnenia podsvetia.

O formálně dokonalých a logicky neposkvrněných dílech (jako jsou Premingerova) se obtížně píše, hodně je toho k vidění, méně k promyšlení, případně k "přepracování". A tak by asi stačilo sdělení: "Tento film jsem viděl." Kdyby se mi ovšem nevynořila další rovina: John Lennon a jeho písničky. Slyšel jsem (a dílem i viděl): "I need a fix cause I'm going down...", "Cold turkey has got me on the run..." A velice frekventované slovo "shot" (šleh) začalo nabývat původního významu (zastřelen).