S Madonnou v posteli (1991)

S Madonnou v posteli je to jako s Prstem v prdeli. Kdo to má rád, ten to dělá a užívá si to, a tak je to i s tímto dokumentem známé zpěvačky. Kdo jí má rád, určitě si ho pustí a užije si ho. I když, po pravdě, já si upřímně myslím, že si ho užijí opravdu ale jen ti nejskalnější příznivci této popové divy, jelikož ten film toho skutečně příliš nenabízí, a to co nabízí, není ani záživné, ani zajímavé a především, a to je nejhorší, celý ten dokument nemá prakticky žádnou vypovídající hodnotu. Celé ty dvě hodiny tak divák sleduje jen nicneříkající záznamy z koncertních šňůr, tvořené částečně barevnými hudebně-tanečními čísly z vystoupení a částečně náhodně naházenými černobílými epizodkami ze zákulisí, kde se pak Madonna nejčastěji stylizuje do jakési ,,matky´´ svých gay tanečníků, kde jakoby na očko řeší jejich problémy, nicméně důvěryhodně to rozhodně nepůsobí, naopak, její nevěrohodná soucitnost a rady tu jsou až směšné a navíc dost často je poznat, že to bylo prostřihané celé tak, aby z toho ústřední hvězda vyšla jako nejčistčí duše na světě, ovšem ta její arogantnost a hvězdné manýry se stejně nepodařilo tvůrcům úplně zahladit, což jen potvrzuje zmiňované nulové poznání Madonnina charakteru. U ostatních postav, respektive účastníků, jsem měl pak navíc pocit, že nikdo z nich není zrovna dvakrát nadšený, že je natáčen, podle čehož se i vesměs tváří a otráveně předstírají spoluúčast, a též za míjející se s účinkem zde považuji i Madonniny pokusy o navození emocí, které nelze označit jinak, než za zcela nefunkční. Minimálně v této posteli to zkrátka tedy s Madonnou skutečně žádná zábava není a význam tohoto dokumentu proto jednoduše považuji za naprosto bezvýznamný a zbytečný, a to platí prakticky pro kohokoliv.

Dnes už lenchemicky upravená mátoha, ktorej aniStudenkovánemôže konkurovať. Kedysi tiež mátoha a riadna teda, ale so skvelými pesničkami, hoci obsahovo nie najplnšie a jej tézy, ktoré prezentovala a celý život prezentuje zmagorili plno ľudí až generácie a má niekoľko zdatných následovníčok - vlastneshowbiznis je dnes plný takýchto Madona nikomu to už ani nepríde škandalózne. A týmto štýlom to chcela viesť aj v tomto dokumente, kde okrem pár vydarených záberov z koncertov vidíme len výpovede, nudné dialógy a oplzlosť, Madonne tak vlastnú. Ale ak chcela, aby si ju ľudia zapamätali hlavne ako osobu, ktorá v kruhu deviantov na fľaške nacvičuje deep throat, tak potom sa jej to podarilo. Ako byRadim Uzelpovedal:Evidentně, dobrý výkon!

Ač tak trochu chápu nepřílišnou oblíbenost Truth or Dare, jde podle mého o brilantní dokument s přidanou hodnotou. Tou je soustředění na queer lidí okolo Madonny a jejich (naše) témata, jejichž akcentace byla tou dobou velmi kontroverzním krokem a dodnes je jednou z mnoha důležitých věcí, které Madge pro LGBTQ+ komunitu udělala. Díky, Madonno.

Recenzia na vyžiadanie. “You were great, thanks for having us, it was really generous. I thought it was neat, I´m really neat.” Kevin Costner Madonne. Pred samotným dokumentom, a čítaním tejto recenzie vám odporúčam si pozrieť tento rozhovor → (https://youtu.be/o6MbrPGog1E), potom následne pristupujte ku obom veciach. Pri koncerte Yokohame som okomentoval, že v tomto období bola Madonna už značkou. Tým pádom si mohla dovoliť natočiť takýto dokument. Ak ju tento dokument ešte viac spopularizoval? Áno! Či viac naštvala konzervativcov Ameriky, Európy alebo Ázie? Áno! Existuje jeden zásadný faktor, na to, aby vznikol dobrý audiovizuálny film. Nepostačia vám len dobré nápady, samotná interpretácia je o chlp podstatnejšia (pretože práve spracovaním sa dielo kreuje do svoje finálnej podoby) za to, aký kvalitný je/nie je snímok zodpovedá režisér. Jedna veľká škoda, že túto „zakázku“, nezobral David Fincher (a to si zoberte, že Fincher je pri nakrúcaní doslova diktátor a Madonna ako producent so svojimi „agresívnymi nápadmi“ naozaj neviem, čo by sa vtedy mohlo stať, pretože v Hollywoode má hlavné slovo producent) Práve táto interpretácia (jednotlivé štýly zobrazovania nápadov) robí tento dokument ťažko stráviteľným. Nie kvôli svojim odvážnym, osvieteneckým, miestami kontroverzným spôsobmi zobrazovania tém homosexuálnej, transexuálnej orientácie, alebo homofóbii. Tí, ktorí si pamätajú 80. roky, zistili aj z rozhovorov, že Madonna má svojskú, tvrdohlavú a potrhlú povahu (nie je to útočná kritika), svojím zmýšľaním bola Madonna 20 rokov dopredu. Dnes už takéto veci nie sú tabu, a hovorí sa o nich otvorene, to je fakt. To, že sa chcela vyjadriť o týchto veciach, nie je problém, na to, má každý občan demokratického systému právo. (niektorí to radi označia za „morálne bahno“ ako LGBT, alebo homofóbiu) Povedzme, že, ak by sa tento dokument premietal na Československu v 91. roku, nedostal by príliš veľa úspech a ľuďom by prišlo zle. Chýba mi tam serióznosť (určite pri čiernobielych sekvenciách, výnimkou je scéna, kde sa Madonna zastavila pri hrobe svojej matky, tá ma dostala), svižnejšie sú koncertné klipy (tie bez výhrady zbožňujem, aj kvôli tomu, že Madona bola vtedy jednou z najkrajších a talentovaných žien na planéte) tento avantgardný štýl kamery, či strihu vôbec nesadol. V tomto dokumente by som uvítal, to ako sa Madonna pripravuje na koncert, ako cvičí spolu s doprovodnými speváčkami, ako precvičuje tance, ako spolupracuje s hudobným režisérom. Možno by to bolo lepšie, ak by sa viac tvorcovia viac pohĺtili do samotnej predprodukcie turné (výber muzikantov, casting tanečníkov, návrhy kostýmov, možno aj hlbší význam setlistu). O tom, že ako zakrývala chorobu hlasiviek, tým, že nemohla rozprávať, a za ňu vybavovala všetky veci asistentka bola posledná kvapka tolerancia. To ako keby si sama podávala facky. Pre človeka, ktorý sa zaujíma o popovú kultúru, a je vyslovene zvyknutý na komerčný formát je tento dokument povinnosťou. Mával som otázky ako to ja vnímam: Osobne by som sa dokázal bez tohto dokumentu zaobísť. Pre fanúšika Madonny odporúčam, a zabudnite, že po dramaturgickej stránke je to katastrofa. Zistíte, že Madonna za svoju slávu, bohatstvo, a miestočko v histórii popu zaplatila osobným nešťastím, dlhodobou túžbou nájsť životného partnera a otca jej dieťaťa. /35%/

K tomuhle dokumentu budu asi schopen napsat nějaký objektivní komentář tehdy, až ho uvidím aspoň podruhé. Na jednu stranu se to tváří jako seriózní dokument, odhalující královnu popu taky jako človka, jakousi "matku pluku", jestli se to tak dá nazvat, která se stará o svůj ansábl, s některými momenty komickými, některými méně, některými poněkud trapnými, vrcholem by se možná dala označit návštěva hrobu Madonniny matky, kde dává naplno průchod svým citům. Ovšem jen tehdy, pokud člověk nezná knihu Madonna - životopis od Lucy O´Brien a Život s Madonnou od jejího bratra Christophera.To se potom odhalí i druhá strana mince, kdy právě scéna hřbitově je asi nějvětší sehranou komedií celého filmu. O Madonně se říká, že je bídná herečka, což ovšem tady tak úplně neplatí, ta etuda na hřbitově se s tím moc neslučuje, to byl slušný herecký výkon:). I tak ovšem nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, jistou dokumentární hodnotu to má, stejně jako třeba bonusové materiály na jejích koncertních DVD. Hodnotím poctivými třemi, uvidím,jestli to časem nějakým směrem upravím.